Víme kam vlastně patříme, odkud jsme, kam jdeme, kam směřujeme, koho milujeme... a jestliže to ve svých srdcích víme a cítíme, proč s tím tak často nic neděláme... náš život přeci musí mít ještě jiný význam, dávat nějaký smysl, hlubší, silnější...

Translate

neděle 28. prosince 2014

MASKA Z OLIVOVÉHO OLEJE

 

Olivový olej je velmi vhodný na suchou, zánětlivou, alergickou, podrážděnou, poraněnou či jinak poškozenou pokožku. Doporučuje se i k péči o velmi jemnou pokožku dětí a batolat. Vhodný do vlasových zábalů a balzámů.
Olivový olej je skutečně jedním z nejlepších kosmetických prostředků. Jeho síla spočívá v látkách, které obsahuje: ve vitaminu A, který zjemňuje kůži a pomáhá při tvorbě nových buněk, a ve vitaminu E, který tělo chrání před volnými radikály a tedy i před předčasným stárnutím kůže. Značná léčivá síla olivového oleje se projevuje i z vnějšku. Má vynikající zklidňující schopnosti, dokáže také výborně ošetřit popálenou kůži či drobná hmyzí bodnutí. Ubrouskem namočeným v oleji můžeme dokonce zmírnit bolest podvrtnutého kotníku nebo namoženého svalu. 


MASKA Z OLIVOVÉHO OLEJE A CITRONU
Chcete-li mít krásnou pleť, smíchejte lžíci olivového oleje se šťávou z půlky citronu a touto směsí obličej potřete, nechte 20 minut působit a smyjte teplou vodou, utřete a znovu natřete čistým olivovým olejem.

KOKOSOVÝ OLEJ

 

Kokosový olej je tepelně stálý a je proto velmi vhodný při vaření. Velmi pomalu oxiduje, vzdoruje žluknutí a má životnost přibližně dva roky - panenský kokosový olej vytvořený procesem mokrého mletí má "věčnou" trvanlivost.
Kokos olej má širokou škálu využití od potraviny, doplňku stravy až po vlasovou a tělovou kosmetiku.
Já ho tedy místo kosmetiky používám denně, ale podle některých dalších studií není pro pojídání dobrý, tak nevím zda jíst či nejíst...

Potravina
Kokosový olej je jednoduše výborný jako potravina. Má lahodnou chuť i vůni a pokud je za studena lisovaný (panenský), uchovává si vitamíny A, C a E. Také obsahuje lidskému tělu prospěšné mastné kyseliny, především kyselinu laurovou, která je důležitou složkou mateřského mléka. Kokosový olej můžete používat na přípravu pokrmů i na smažení. Je tepelně stabilní až do 200°C, tudíž se nepřepaluje a neprská. Je výborný pro přípravu palačinek, orientální kuchyně, vajíček i zeleniny. Přidejte si jej ráno do obilné kaše, dejte si jej do salátu nebo namažte na chleba. Skvěle se dá využít i při pečení vánočního cukroví.

Péče o vlasy
V Asii (především v Barmě, Indii a na Srí Lance) je kokosový olej velmi ceněn a používá se pro vlasové zábaly proti lámání vlasů a konečků, a rovněž proti vypadávání vlasů. Je velmi vhodný pro vlasy suché, poškozené a třepivé. Při pravidelném používání reguluje vypadávání vlasů, dodává lesk, změkčuje a vyživuje vlasovou pokožku a dokáže zcela odstranit lupy. Také napomáhá snadnému rozčesávání. Nejlépe působí jako zábal vlasů před jejich umytím, ale můžete ho také prostě vetřít do vlasové pokožky.
Vmasírujte si olej do pokožky hlavy a můžete se tím zbavit lupů. Lupy způsobují suchou kůži nebo nějakou vnitřní plísňovou kondici vlasů. Pravidelným používáním kokosového oleje zničíte všechny houby a odstraníte lupy. Stačí 1-2 čajové lžičky aby olej zanechal lesk vašich vlasů. Ponechte působit přes noc a uvidíte překvapivé výsledky.


Péče o pleť
Místo běžného tělového mléka nebo krémů na tělo i pleť. Krásně se vstřebává do pokožky a nezanechává mastný film. Pokud je vaše pokožka sušší nebo citlivá, pokud máte problémy s popraskanou kůží (například na chodidlech), atopickým ekzémem, vyrážkami a alergiemi, pak je pro vás kokosový olej tou správnou volbou. Můžete jej vyzkoušet i jako odličovadlo. Také vytvoří zábranu proti poškození ze životního prostředí a volnými radikály a poskytuje přirozenou ochranu před UV zářením, kterého odfiltrují 20%. Olej z kokosu je bohatý na antioxidanty, přírodní mikrobiální a antibakteriální činitele caphrylic a kyselinu kaprinovou. Mají schopnost vyhladit pleť a poskytnou ji perfektní anti-aging zvlhčení. Navíc olej obsahuje vitamin E, další antioxidant který urychluje obnovení pleti při oděrkách, spáleninách a jiných traumatech. Používá se po opalování, holení, balzám na rty, bělí zuby a zklidňuje dásně.

Ztráta hmotnosti
Středně dlouhé řetězce mastných kyselin zrychlují metabolismus mnohem rychleji, než dlouhé řetězce, jelikož jsou snadno stravitelné a převedeny do energie. Krátké řetězce jsou 3 krát více účinné při zvýšení metabolismu než řetězce dlouhé, což má značnou efektivitu při ztrátě hmotnosti.

Kokosový olej místo léků
Studie potvrdila, že kokosový olej pomohl rychleji pacientům ulehčit od symptomů zápalu plic. Může být pomocníkem pro redukci pobytu v nemocnici a nižším léčebným výdajům. Navíc je to levná náhrada tradičních antibiotik a nemá žádné vedlejší účinky. 
Snižuje riziko cukrovky, srdečních chorob, zlepšuje hladinu cholesterolu. Studie na ženách prokázala, že ženy, které jedli kokosový olej měly sklon mít výrazně nižší objem pasu a snížené procento diabetu typu 2 a srdečních chorob. Kokosový olej podporuje zdraví kostí, a zbavuje chronické únavy. Výzkum zjistil, že kokosový olej předchází řídnutí kostí jelikož pomáhá absorpci minerálů jako je vápník a hořčík. Střední řetězce mastných kyselin produkují energii než tělesný tuk a tím zlepšují metabolismus a předcházejí únavě. Olej také ničí organismy v těle, které mu odebírají sílu a přispívají ke stavu únavy. 

Alzheimer
Dr.Mary Newport ošetřovala svého dementního manžela přírodním kokosovým olejem, jelikož léčba, kde se podává stejná substance v lécích úplně selhala. Přirozená forma středně dlouhých triglyceridů (MCT) v podobě 1 polévkové lžíce kokosového oleje 2x denně po dobu 1 a půl měsíce způsobily, že se manžel úplně zregeneroval. 

Kokosový olej pomáhá proti bakteriím a kvasinkám

Kokosový olej je složen z mastných nasycených kyselin, které obsahují velké množství antioxidantů. Díky tomu je schopen narušit lipidové membrány bakterií, virů a kvasinek, a působí tak jako přírodní antibiotikum. Opravdu zázračnou schopnost prokazuje při léčení nepříjemné kandidózy. Podle mnoha zkušeností postačí jedna lžička kokosového oleje denně nebo vnější potírání, a kvasinky, které způsobují kandidózu, postupně zmizí - navlhčenou sliznici intimních partií denně promažte a nechte olej vstřebat. Kokosový olej také napomáhá hojení vyrážek, jizev či ekzémů. Mimo jiné se i doporučuje přidávat jej do čaje při nachlazení pro zmírnění kašle a bolesti v krku. Ocení ho i ti, které trápí opakované přemnožení kvasinek v trávicím traktu a při chronických žaludečních onemocněních. Podporuje tvorbu hormonu štítné žlázy, čímž zpomaluje stárnutí buněk. Možná ochrana proti rakovině, HIV a jiným infekčním onemocněním, uvolňuje zpětný tok kyselin pro řádnou funkci střev, snižuje výskyt hemeroidů, léčí střevní problémy, zmírňuje bolesti ucha, ulehčuje od symptomů spojených se zvětšenou prostatou, posiluje játra a chrání je před degenerací, redukuje dopad epileptických záchvatů, léčí záněty kloubů a svalů, uklidňuje neuropatii a svědění spojené s cukrovkou, zabíjí PARAZITY jako pásové červy a MOTOLICE JATERNÍ!

KOLIK OLEJE BRÁT PRO LÉČEBNÉ ÚČELY?
Podle výzkumů by měl dospělý člověk konzumovat 3 a 1/2 polévkové lžíce denně: je to množství rovnocenné s tím, co by přijalo kojené dítě za den.
Ti, co zatím ve svém jídelníčku nekonzumovali kokosový olej by měli začít s konzumací menších dávek, aby viděli, jak tělo reaguje, než se dostanou na doporučovanou terapeutickou denní dávku.


Kokosový olej, řepa a mrkvová šťáva

Kokosový olej je báječný pro přestavění vaší kožní tkáně a může být používán pravidelně oběma způsoby pro eliminaci vrásek – jak vnitřně tak zevně. Tento olej hydratuje a znovu vystaví pojivovou tkáň, jelikož příčinou vrásek je poškozená pojivová tkáň.
Používejte šťávu z mladé mrkve a červené řepy pravidelně na svou pleť. Je to velice silné a vitamín A z mrkve je báječný na kůži. Červená řepa je současně známá pro svou schopnost opravit DNA a používání šťávy z řepy v místech, kde jsou vrásky je cestou, jak znovuobnovit poškozenou pleť.
Použití šťávy z mrkve a řepy ve spojení s kokosovým olejem zvyšuje účinek. Kokosový olej svou vstřebatelností pomáhá vtáhnout šťávy do kůže a současně pleť hydratuje. Stačí jen polévková lžíce šťávy a zbytek vypijte. Nechte šťávu působit aspoň 10 minut. Můžete šťávu, když za nějakou dobu na pleti zaschne, nanést opakovaně.



pátek 26. prosince 2014

MÁME RÁDI VELRYBY



Film podle skutečné události z října 1988, který zasáhl celý svět. Díky zapálené aktivistce Greenpeace Cindy Lowry a televiznímu reportérovi můžeme vidět 14denní pokus o záchranu 3 velryb u Poin Barrow na Aljašce, uvízlých v ledovci 8 km od oceánu.


CINDY LOWRY
 

 VELRYBY
Původně šedé velryby existovaly ve třech druzích: severoatlantický (vyhuben kolem roky 1700), dále druh žijící v severozápadní oblasti Tichého oceánu (téměř vyhuben v roce 1968) a druh kalifornský (dosud se vyskytuje v počtu asi 17 až 18 tisíc). Toto číslo se může zdát někomu vysoké, nicméně pravdou zůstává, že šedé velryby jsou uvedeny na mezinárodním seznamu ohrožených druhů a chráněny International Whaling Commission jakožto druh, kterému hrozí vyhubení. 

Na severozápadním pobřeží Spojených států existuje rezervace indiánského [pouť šedych velryb podle pobřeží Spojených států] kmene Makahů. Před 154 lety, v lednu roku 1855, uzavřel tehdejší guvernér Spojených států Isaac I. Stevens s Indiány smlouvu (Treaty) o rybolovu. Článek IV. této smlouvy dovoloval Indiánům kmene Makahů lovit velryby za účelem tradičních rituálních obřadů. Jiné části této smlouvy vysloveně zakazují Indiánům mezinárodní obchod s ulovenými velrybami. 

V roce 1992 byla náhle šedá velryba vyňata z amerického seznamu ohrožených druhů. Ve zdůvodnění se praví, že šedá velryba byla vyjmuta z amerického seznamu ne proto, aby byl umožněn její volný lov, ale proto, aby finanční prostředky a výzkum mohly být přesunuty i na jiné ohrožené druhy. Ve skutečnosti se ví, že se tak stalo na přímý nátlak Indiánské rybářské komise, která zase jednala na popud Indiánů kmene Makahů. 

2.května 1995 Makahové podepsali smlouvu s US Army Corps of Engineers na konstrukci vlnolamu a zlepšení vybavení jejich přístaviště. Jako důvod uvedli rybářství, turistický ruch a pozorování velryb. O tři dny později, po té, co získali ke svému projektu příslib finanční podpory od pěti federálních agentur, oznámil Makah Tribal Council (MTC), že Makahové obnovují svou tradici lovu velryb a počínaje rokem 1996 Makahaové uloví každý rok 5 velryb. Vše zdůvodnili potřebou obnovit starobylé tradice a nalézt znovu svou kulturní identitu, což přispěje k jejich sebeuvědomění si. Makahové přestali lovit velryby roku 1926. Dnes už není mezi nimi pamětníka, který by dokázal přesně popsat tradiční lov velryb. 

Co je v pozadí téhle nenadálé potřeby "sebeuvědomování si své identity", ukazuje několik dokumentů, které pronikly na veřejnost. Z těchto dokumentů jasně vyplývá, že nejde o identitu, ale o výhodný obchod. Indiáni byli osloveni Japonskem a Norskem a byla jim nabídnuta pomoc a podpora, budou-li velrybí produkty těmto zemím prodávat. Jde o velmi lukrativní obchod, neboť žádná země dnes nesmí tyto velryby lovit. Aby vše prošlo, a protože vědí, že smlouva, kterou se ohánějí, vyloženě zakazuje mezinárodní prodej (články 9 a 13), prezentují vše jako "starobylé tradice" a "hledání kulturní identity". Když byl na otázku možného obchodování dotázán indiánský mluvčí, omezil se na lakonické: "No a co?". 

Indiáni tvrdili, že k zabíjení velryb použijí tradičních prostředků, např. harpuny. Později ovšem vyšlo najevo, že si najali Allena Inglinga, který sám sebe označuje jako odborníka na zbraně, (jinak je veterinář) a ten pro ně navrhl upravenou verzi 15 kg těžké protitankové zbraně s ráží 0,50 a zvláštní druh projektilu s měděným povrchem a olověným středem. Mezi skupinami ochránců velryb vzniká oprávněný dojem, že tato zbraň může být úspěšně použitá také k zastrašování případných nezvaných pozorovatelů. Ne nadarmo je totiž stejný typ zbraně ve výbavě vojenských útočných helikoptér.
Navzdory volání po obnově svých tradic Makahové používají veškeré moderní techniky při lovu velryby. Jako kapitána si najali kanadského Eskymáka. Vybaveni jsou nejen silnými motorovými čluny, ale také vojenskou kamuflážní technikou, celularními telefony apod. Peníze na vybavení (téměř milión dolarů) dostali od americké vlády. Další peníze dostali z Japonska a Norska, tyto peníze slouží k lobování amerických politiků. 

17.května 1999 se Makahům podařilo zabít první velrybu. Celá scéna lovu byla neprodyšně uzavřena americkými pobřežními hlídkami, které nedovolily přístup žádným reportérům, ani aktivistům. Indiáni prý byli ve člunu opilí nebo pod vlivem omamných drog, průkazný záznam ovšem chybí, protože americká pobřežní hlídka nedovolila aktivistům filmovat. Několik dnů předtím byl indiánský "harpunář", střelec Wayne Johnson usvědčen z používání drog. Testy byly provedeny jako součást rutinního vyšetření k povolení operovat vysoce nebezpečnou protitankovou zbraní. Navzdory pozitivním testům americké úřady neučinily nic, aby Wayne Johnsonovi zakázali použití protitankové zbraně.
Tak jako Makahové i jiné indiánské kmeny, soustředěné v této oblasti, mají tradici lovu velryb. V bezprostředním okolí Makahahů to jsou kmeny Hoh, Quileute, Quinault, Humpback, Orca, v Kanadě pak Ahousaht, Ditidaht, Ehattesaht, Hesquihtand a devět dalších kmenů. Kromě výše vyjmenovaných kmenů existují další kmeny rozseté po západním pobřeží Spojených států. Všechny tyto kmeny přestaly s lovem velryb před desítkami let a teď se zájmem sledují, jak se celá věc vyvine. Není pochyb, že i ony brzy uplatní svá práva. Pokud se tak stane a bude jim vyhověno, budou za jinak normálních okolností chráněné velryby, putující po celé délce západního pobřeží Spojených států do oblasti Baja California, kde přivádějí na svět mláďata, bezostyšně loveny a vybíjeny. Opět se ukazuje, že důležitější než zákony je správná barva kůže. 

Stálí čtenáři této rubriky si možná vzpomenou, že článek s podobnou tématikou už zde jednou byl. Byla to Zpráva ze země, kde jsou si všichni rovni, ale někteří jsou si rovnější. Kulisy a herci se vyměnili, tragédie pokračuje. 

čtvrtek 25. prosince 2014

THE IMPOSSIBLE - NIC NÁS NEROZDĚLÍ - TSUNAMI 2004

Skutečná rodina Belonova

Šílený, dojemný, skutečný a pravdivý. Smutný, nepopsatelný a neuvěřitelný. Příběh rodiny, kterou ani tsunami nerozdělilo. Nesmírná odvaha dvanáctiletého chlapce. Od řešení běžných maličkostí milující se rodiny k boji o přežití s, pro mnoho lidí, katastrofálními následky.


Jestliže někoho milujete, říkejte mu to, jestliže s někým chcete být, buďte s ním, nezpůsobujte jiným zbytečné problémy, nehádejte se, nepodvádějte a milujte své děti. Plňte si své sny, buďte slušní, empatičtí a altruističtí. 
NIKDY TOTIŽ NEVÍTE, CO SE V PŘÍŠTÍ MINUTĚ MŮŽE STÁT...

TSUNAMI 2004

Zemětřesení v Indickém oceánu v roce 2004 bylo zemětřesení, které postihlo v 00:58:53 UTC (07:58:53 místního času) v neděli 26. 12. 2004 oblast Indonésie. Hypocentrum otřesu s magnitudou 9,1 - 9,3 se nacházelo v oblasti západního pobřeží severní Sumatry se souřadnicemi 3.316°N a 95.854°E v hloubce 30 km. Následná vlna tsunami, která zasáhla pobřeží Sumatry, Thajska, Nicobarských a Andamanských ostrovů, celé pobřeží Bengálského zálivu, ostrov Šrí Lanka, Maledivy a s několikahodinovým zpožděním také východní pobřeží Afriky a Madagaskaru. Potvrzených obětí je 184 167, ale odhaduje se, že obětí bylo až 230 000.[2] Po hlavním otřesu došlo v celé oblasti na sever k dalším desítkám zemětřesení s amplitudou větší než 5 stupňů Richterovy stupnice. Tyto otřesy však již nevyvolaly ničivou vlnu tsunami. 




Hlavní otřesy a dotřesy vznikly na kontaktu tří tektonických desek - australské, indické a sundské. Podle tektonického modelu publikovaného na stránkách USGS NEIC došlo k pohybu desek podél zlomu v oblasti sundského hlubokomořského příkopu (západně od severní Sumatry). Zde dochází k subdukci indické tektonické desky pod sundskou. Maximální vertikální pohyb byl -2 až +5 m při hlavním otřesu 26.12.2004, maximální horizontální pohyb 11 m.


Animace šíření tsunami z místa vzniku až k 5000 km vzdálenému pobřeží Afriky.

Tsunami, která zasáhla pobřeží Indonésie a jižní Asie dosahovala v oblastech severní Sumatry a Nicobarských a Andamanských ostrovů výšky až 17 m. Pobřeží Thajska tsunami zasáhla asi po 50 minutách, Srí Lanku po 2 hodinách a Indii asi za 2-3 hodiny.

Vznik takto velké tsunami byl způsoben silou zemětřesení a také mechanismem otřesu, kdy došlo k vertikálnímu posunu tektonických desek. To vedlo ke vzniku několik metrů vysoké vlny. Ta na volné mořské hladině nezpůsobila žádné škody, ale při jejím příchodu k pevninskému okraji došlo k ústupu vodní hladiny a poté k příchodu vlny vysoké až 17 metrů.



184 167 úmrtí bylo potvrzeno, odhaduje se ale až 230 000 obětí. 1 075 350 obyvatel přišlo o přístřeší na jihu Asie a východu Afriky.  
Úmrtí jednotlivě podle států:

Indonésie - 130 736
Srí Lanka - 35 322
Indie - 12 405
Thajsko - 5 395
Maledivy - 82
Somálsko - 78
Malajsie - 68
Myanmar - 61
Tanzanie - 10
Seychely - 3
Bangladéš - 2
Jižní Afrika - 2
Jemen - 2
Keňa - 1


Způsobilo škodu na Madagaskaru a Mauritiu a také bylo zaznamenáno v Mozambiku, Jižní Africe, Austrálii a Antarktidě. Ve vlnách tsunami zahynulo i osm Čechů.
Zdroj: wikipedia


sobota 20. prosince 2014

KARAMELY

Tak jsem nestačila vyfotit hotové, dříve se snědli...tak příště:-)

Bylo to snad nejoblíbenější cukroví 19. století, které zdobilo vánoční stlk i stromeček. Karamely se balily do barevných papírků.

300 g třtinového cukru
200 ml kokosového mléka
  90 g rostlinného tuku
    1 vanilkový lusk 


V kastrůlku rozpustíme cukr a necháme zkaramelizovat. Do částečně vychladlého karamelu přidáme kokosové mléko, vanilku a rostlinný tuk. Na mírném ohni, za častého míchání, necháme ztuhnout. Potom vylijeme na plech vyložený alobalem. Jakmile karamel začne tuhnout, nakrájíme ho na kostičky a ihned od sebe oddělíme, aby se neslepily. Necháme důkladně vychladnout. Balíme do celofánu nebo barevných papírků.
Můžeme také nechat více tekutý, nalít do sklenice a poté potírat palačinky, přidávat do krémů, mazat na chleba nebo jen tak mlsat:-)

pátek 19. prosince 2014

VÁNOČKA



Pečení vánoček je v českých zemích dlouhou tradicí. Vánočce se také říkalo štědrovka nebo húscí.

1 000 g špaldové mouky
   500 g ovesného mléka
   160 g třtinového cukru
   160 g rostlinného tuku
   100 g hrozinek
     80 g droždí
  strouhaná kůra z jednoho citronu 
      4 lžičky tapiokového škrobu

Mouku vsypeme do mísy, uprostřed uděláme důlek, do kterého vlijeme trochu ohřátého mléka, lžičku cukru a droždí. Necháme vzejít kvásek, asi 15 minut a přidáme zbytek mléka, cukru, škrob a rozpuštěný tuk. Nakonec přidáme hrozinky a citronovou kůru. Uhněteme hladké pružné těsto, které necháme hodinu kynout. Plech vyložíme pečícím papírem a troubu předehřejeme na 200°C. Z těsta vytvoříme 6 stejně dlouhých válečků a upleteme vánočku. Necháme 20 minut kynout a upečeme dozlatova ve vyhřáté troubě přibližně 35 minut.


VÁNOČKA
Často se vánočka konzumuje v kombinaci s máslem, medem, marmeládou, džemem či povidly, nebo lámaná a namáčená v kávě, meltě, mléce atd.
Vánočka má svým tvarem připomínat malého Ježíška zabaleného v peřince, je proto symbolem nového života a plodnosti.

Správně se plete z devíti copů. Spodní čtyři symbolizují čtyři živly, tedy oheň (Slunce), vodu, zemi a vzduch. Prostřední tři copy představují rozum, cit a vůli člověka. Vrchní dva copánky se upínají k tomu, co vede člověka nejvýše, tedy k vědění a lásce.

Vánočka má dlouhou historii a udržela se v oblibě až do dnešní doby. V minulosti byla pojmenována jako „húska“ nebo „calta“ a někde se v Čechách dodnes setkáváme s nejrůznějšími pojmenováními, které se liší v závislosti na místní tradici. Můžeme se tak setkal s pletenicí, pletankou, žemlí, štědrovicí, štědrovečernicí, štrickou, štruclou či ceplíkem.

Předchůdcem dnešní vánočky je tzv. calta - staročeské moučné pečivo, které mělo podobu nepleteného bochníku a na českém území se peklo už ve 14. století. Vzhled calty se s ubíhajícími věky postupně změnil v pečivo pletené z několika pramenů, tedy v dnešní vánočku. První písemné zmínky o ní pocházejí z 16. století.

Pečení vánočky bylo zpočátku výsadou příslušníků pekařského cechu, který mezi ostatními odjakživa zastával vysoké postavení. Každé štědrovečerní dopoledne se na Pražský hrad vydalo šest bíle oděných pekařských tovaryšů, kteří v rukou nesli dlouhé ohoblované prkno a na něm velikou vánočku s rozinkami a sypanou madlemi. Ta měla přijít na stůl nejvyššímu královskému purkrabímu. Hloučky Pražanů čekaly na poselstvo pražského pekařského cechu již před Karlovým mostem a některé roky se sešlo tolik lidí, že pekaře musela obklopit městská stráž, aby vůbec vánočku donesli na Hrad bez úhony. Zlomená, či jinak poničená vánočka znamenala pro cech obrovskou ostudu.

Od 18. století si vánočky začali lidé péct sami doma. Recept se dědil z generace na generaci a krajově se lišil. Samotné pečení této sváteční pochoutky bylo rituálem – hospodyně se oblékla do bílé zástěry, uvázala bílý šátek a mlčky zadělala těsto. Při jeho kynutí pak měla vyskakovat do výšky, aby se nezdrclo. Do těsta se mohla také zapracovat mince a ten, kdo ji ve svém kousku našel, měl být celý příští rok zdráv a bohatý. Pokud se vánočka připálila nebo při pečení praskla, bylo to pro domácnost špatné znamení.

Na Štědrý den upekla hospodyně jednu vánočku pro každého člena rodiny a také jednu větší, zdobenou rozinkami a mandlemi. Ta přišla na štědrovečerní tabuli a nakrojit ji mohl jedině hospodář. Po krajíčku z ní dostal každý člen domácnosti, včetně dobytka, neboť se věřilo, že mu to přinese zdraví a ochranu před zlými silami. Někde se kousek vánočky hodil do studny, aby bylo napřesrok hodně vody, jinde se kousek vhodil do domácího krbu. Co se nesnědlo při večeři, nechávalo se na stole pro duše zemřelých, které se toho dne prý vracejí na zem. Kousky vánočky se také dávaly koledníkům na sv. Štěpána.

MANDARINKOVÝ DŽUS

  
 5 mandarinek
  1 citron
  100 g třtinového cukru

Oloupané mandarinky rozmixujeme s půl litrem převařené vody a jedním oloupaným citronem. Přilijeme 2,5 litru převařené vody s cukrem, naplníme do lahví a skladujeme v chladu.

MANDARINKY
Mandarinky se od 19. století, kdy byly dovezeny z Číny, pěstují v jižní Evropě, severní Africe a Americe. (Pomeranče byly dovezeny už v 16. století.)

Složení mandarinek je podobné jako u pomerančů, i když vitamin C, minerály, organické kyseliny a další výživné látky jsou v nich zastoupeny v menším množství. Také jejich léčivé vlastnosti jsou stejné jako u pomerančů, jen účinky jsou o něco slabší. Pomáhají v boji s infekcemi, ředí krev, snižují krevní tlak, mají laxativní (projímavé), remineralizační, protialergické, protirakovinné a očistné účinky. Protože se dobře konzumují a jsou lehce stravitelné, doporučují se zejména dětem a starším lidem. 

Pomáhají v boji s infekcemi, posilují organismus a doplňují ztrátu minerálů. Doporučují se zvláště při nachlazení, horečce a faryngitidě. Mandarinková kúra přináší výborné výsledky při hypertenzi a arterioskleróze.

Každé ovoce má protirakovinné vlastnosti, a proto jeho pravidelnou konzumaci můžeme použít jako součást prevence rakoviny. Citrusové plody jsou však po této stránce výjimečné, protože obsahují vyváženou kombinaci protirakovinných látek, jako jsou flavonoidy, limonoidy, pektin a vitamin C. Protože se účinky těchto látek vzájemně umocňují, jejich preventivní působení je několikanásobně vyšší, než když se užívají izolovaně jako léky. Je tedy daleko výhodnější a účinnější konzumovat je jako součást pomerančů, mandarinek nebo citronů.
Četné vědecké výzkumy opakovaně potvrdily souvislost mezi konzumováním citrusů a sníženým rizikem rozvoje rakoviny u laboratorních zvířat. Je vysoce pravděpodobné, že obdobný efekt citrusy mají i u lidí, a to nejen na riziko vzniku karcinomu, ale i jiných zhoubných onemocnění. 

Jíst mandarinky a cítit jejich vůni je skutečný požitek. Abychom zcela využili jejich terapeutickou hodnotu, měli bychom jich denně sníst 6 až 8 kusů.

Mandarinková kúra
Denně se konzumuje 1,5 až 2 kg mandarinek jako jediné potravy, a to jednou nebo dvakrát týdně po dobu jednoho měsíce. Protože se tato kúra obvykle provádí na podzim či v zimě, nemusí se zvyšovat denní příjem tekutin.
Dr. George D. Pamplona-Roger, z knihy „Encyklopedie léčivých potravin“. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.

čtvrtek 18. prosince 2014

KOKOSOVÉ KULIČKY


75 g rostlinného tuku
75 g špaldové mouky
75 g třtinového cukru
30 g kakaa
30g strouhaného kokosu
popř.studená voda


Ze všech ingrediencí vypracujeme vláčné hladké těsto, z kterého tvořím malé kuličky. Dáme je na plech vyložený pečícím papírem a pečeme 15 minut na 180°C. Ještě teplé obalíme ve strouhaném kokosu.

neděle 7. prosince 2014

RYCHLÝ CHLÉB



250 g špaldové mouky
250 g celozrnné pšeničné mouky... nebo mix pšeničné s žitnou
500 ml vlažné vody
1 lžička soli
1 lžička mletého kmínu
1 lžička mletého koriandru
1 lžička třtinového cukru
20 - 25 g kostky droždí 

Tento chléb nedělám v pekárně, nasypu do mísy mouky se solí, přimíchám kvásek z vody s cukrem a droždím, přidám kmín a koriandr a uhnětu těsto, které se nelepí na stěny mísy a přendám do formy dlouhé 30 cm vymazené olejem a vysypané celozrnnou moukou. Nechám půl hodiny kynout a peču na 200°C 30 až 35 minut. Poté vyjmu z formy a nechám dobře prochladnout.




PŠENICE ŠPALDA 
(Triticum spelta) je starobylý druh rozpadavé pšenice. Její „sladkostí a tučností“ se živili již staří Egypťané, Keltové a Germáni. V Evropě byla pěstována již před osmi tisíci lety. Později však ustoupila šlechtěné pšenici, která vykazovala vyšší výnosy.


Špalda je jednoduchá pšenice s lámavým vřetenem klasu a čtyřkvětými klásky, ze kterých se vyvíjejí dvě štíhlé obilky, pevně uzavřené v pluše a plušce. Je považována za zdravější alternativu šlechtěné pšenice (pšenice ozimé). V současnosti je pěstována téměř výhradně na polích biofarmářů. Díky značné odolnosti proti škůdcům, neduhům a nepřízni počasí nachází dobré využití právě v ekologickém zemědělství.

 

Sladká a tučná, přesto se po ní hubne

Když svatá Hildegarda prohlásila, že špalda je sladká, neznamená to, že je jako cukr nebo slad. Třebaže ze špaldy lze skutečně vyrobit slad – jako z každého obilí nebo z rýže – zde je míněna zejména ta skutečnost, že špaldová mouka je přirozeně nasládlá.


Takže, hospodyňky, pokud chcete upéci velmi dobrou buchtu nebo koláč, je vhodné dát do těsta díl špaldové mouky. Výrobek tím získá na chutnosti a podíl klasického cukru v něm přitom bude nižší.



Špaldová mouka, ačkoliv je celozrnná, vypadá velmi světlá, skoro jako bílá mouka. Její nutriční hodnota dalece přesahuje mletou bílou mouku, která je proti špaldě – mírně řečeno – jalová! Špaldových koláčů sníte méně, než těch z běžné mouky, protože špalda je velmi výživná. Je výjimečná svým složením a nevšední ořechovou chutí. Odtud se brala „tučnost“, kterou chválila svatá Hildegarda. Není to tučnost, jakou byste si představovali u sádla nebo dobře prorostlého bůčku. Špaldovou „tučností“ jsou její významné nutriční hodnoty. Se svým vysokým obsahem vlákniny a lepku obsahuje téměř všechny základní složky, důležité pro lidský organismus. Zatímco má vysoký podíl bílkovin, tuku s vysokým obsahem nenasycených mastných kyselin, sacharidů, minerálů a vitamínů skupiny B, neobsahuje cholesterol.


Špaldě jsou připisovány pozitivní účinky na stimulaci imunitního systému. I moderní medicína potvrzuje slova svaté Hildegardy, že špalda vzkřísí i (polo)mrtvého.



Zároveň je špalda lehce stravitelná a má mnohem nižší toxicitu pro choulostivé jedince, alergické na lepek. V některých případech alergii vůbec nespouští.

 

Chutná, hřeje, chrání před deštěm

Špalda poskytuje především celozrnnou mouku. Ta se od bílé mouky liší tím, že je při mletí zpracováno celé vyčištěné zrno. V mouce jsou tak zachovány obalové vrstvy a klíček, které obsahují nejvíce cenných látek. Špaldovou mouku můžete použít do polévek, omáček, knedlíků. Pečivu propůjčuje delší trvanlivost. Chléb, upečený s podílem špaldové mouky vás potěší výraznou chlebovou vůní, popraskanou kůrkou a vláčností.


Ze špaldy se vyrábí krupice, kernoto nebo špaldoto, které je alternativou rizota. Špaldové vločky mohou být základem do müsli. V neposlední řadě je tu bulgur, známý asi přes 4000 let. Při jeho výrobě se vyčištěné zrno po termickém ošetření párou usuší a následně drtí. Není pak už nutno jej vařit, takže se nabízí jako zavářka do hotových polévek nebo k použití jako těstovina. Nechybí ani špaldové těstoviny jako takové.


Ze špaldy se praží skvělá špaldová káva, která je bez kofeinu a svou jemnou chutí a vůní uspokojí i náročné gurmány. Jsou využívána i zelená zrna („grünkern”), jejichž speciální přípravou se získává tzv. zelený kaviár.





středa 3. prosince 2014

JABLEČNÁ MASKA proti vráskám



Nastrouháme oloupané jablko úplně najemno, přimícháme půl lžičky mleté skořice a aplikujte na tvář a krk jako masku po dobu 20 minut. 

Takto připravená maska je plná vitaminů a pomáhá redukovat vrásky na krku. 

          Skořice jako tajemství krásné pleti
Nejen v léčitelství je skořice upřednostňována jako jedna ze zcela přírodních možností, kterou lze dosáhnout pozitivních změn. Blahodárně působící vlastnosti jsou využívány i v kosmetice. Málokdo tuší, že v tomto ohledu byla skořice považována za zázračnou mnohem dříve než právě při terapii různých zdravotní obtíží či v kuchyni při přípravě pokrmů. Na strie a zpevnění kůže neexistuje nic spolehlivějšího, než je krém se skořicí. Jelikož je prokázáno, že skořice umí regenerovat tkáně, zlepšovat celkový metabolismus buněk a urychlovat látkovou výměnu, hovoří se o ní nejčastěji v souvislosti s potlačováním projevů celulitidy, a to s pomocí speciálních zábalů, kdy je skořicový krém nanesen na postižená místa, aby odbourával škodliviny nahromaděné v pokožce. Celá snaha se následně podporuje stlačením končetin v bandážích a působením na lymfatické cévy. Tuto proceduru dnes nabízí téměř každý kosmetický salón, podobně se však o svou pokožku můžete postarat i doma. Skořicovou mast si můžete obstarat v lékárně, nebo si směs na zábal vyrobit ze snadno dostupných ingrediencí – jogurtu, tvarohu, olivového oleje a samozřejmě skořice. 
Více zde: http://www.uspesna-lecba.cz/co-se-vas-tyka/skorice-a-jeji-lecive-ucinky/

 Odborné studie o skořici
Jedna z prvních studií se zajímala o skořici jako léčivý prostředek proti diabetu - byla podávána v denním množství 1, 3, nebo 6 gramů po dobu 40 dní. Vědci v Pákistánu zjistili u lidí s diabetem tyto účinky:
  • hladina cukru v krvi se snížila o 18-29% (to představovalo pokles o 1-2,5 mM)
  • LDL cholesterol poklesl o 7-27%
  • celkový cholesterol se snižoval o 12-26% beze ztráty ochranného HDL cholesterolu
  • hladina triglyceridů se snižovala o 23-30%
Přínosy užívání skořice vždy trvaly i po ukončení jejího užívání. To znamená, že pokud je skořice užívána pravidelně, není nutné ji brát každý den, aby se dostavily všechny přínosy v podobě snižování krevního cukru a hladin LDL cholesterolu a triglyceridů. V zájmu vyvolání léčebného účinku skořice je však nutné zmínit závěr jedné nedávné studie, která nezaznamenala téměř žádné účinky po 14 dnech jejího užívání. Podle všeho je potřeba s užíváním vydržet alespoň po dobu 40 dnů, než si můžete dovolit přestávky a přitom využívat její ochranné účinky.
 
Od první publikace studií z Pákistánu v roce 2003 se na účinky skořice zaměřilo nejméně 52 dalších odborných prací. Většina oponentur se opírala o věcné tvrzení, že samotná skořice nemůže dostatečně upravit plně rozvinutý diabetes. Pro diabetiky by ale mohla skořice být jednou z mnoha různých cest léčby. Je ale potřeba upozornit, že lidé, kteří užívají léky, jako je inzulin nebo přípravky na zředění krve, by měli napřed konzultovat se svým lékařem, než začnou užívat větší množství skořice.

OVESNÁ MASKA pleťová



2 lžíce ovesných vloček
1 lžíce olivového oleje
1 lžička medu

Ovesné vločky pomeleme a smícháme s olejem a medem. Naneseme na pleť a necháme 15 minut působit. Opláchneme teplou vodou a pleť nakrémujeme.

Výživná maska na zralou pleť. Masky si nanáším na pleť vždy ve vaně, přijde mi to velice praktické, zvláště když se masky odlupujou či jinak opadávají.

Oves
je cenný hlavně pro značný obsah vitaminů B a minerálů. Má antidepresivní účinky, takže pomáhá odbourávat stres, skleslost, špatnou náladu a nervové potíže. Prospívá rekonvalescentům, při vyčerpání a únavě organismu, při nechutenství. Snižuje hladinu cholesterolu v krvi, pomáhá regulovat činnost hormonů a chrání střeva. Odstraňuje zácpu. 
Má čistící účinky, a to nejenom vnitřně, ale i zevně. V kosmetice se používají ovesné vločky k léčbě ekzémů a kožních problémů a to ve formě obkladů, také se používají na vrásky, akné a regeneraci.

úterý 25. listopadu 2014

DÝŇOVÝ DŽUS s citrony


500 g dýně
150 g třtinového cukru
    2 citrony
    4 l vody


Dýni rozkrojíme, vyjmeme měkkou dužinu, nakrájíme na kostičky a spolu s dvěma oloupanými citrony nakrájenými na plátky vaříme doměkka v 0,5l vody. Přibližně 20 minut. Svaříme 4 l vody s cukrem. Vychladlé rozmixujeme a smícháme. Nalijeme do lahví, dobře uzavřeme a uchováme v chladničce.

sobota 22. listopadu 2014

MÁSLO S CHILLI A BYLINKAMI vegan

Tak jsem dnes sklidila mou okenní bylinkovou zahrádku:-)


100 g alsanu nebo jiného rostlinného tuku
    2 stroužky česneku
    1 chilli paprička
    1 velká hrst směsi čerstvých bylinek
       sůl

Bylinky v hmoždíři spolu s česnekem a chilli papričkou rozmělníme a přidáme alsan se solí. Třeme do jemné konzistence.
Směs bylinek se pro tentokrát skládá z bazalky, saturejky, koriandru, řeřichy, rukoly a máty.

Z másla uděláme váleček, který zabalíme do alobalu nebo potravinové folie. Máslo necháme 1 den odležet. V chladničce vydrží až 3 měsíce.

sobota 15. listopadu 2014

ANGLICKÁ SNÍDANĚ - vegan



V našich českých krajích není zvykem jíst fazole k snídani, já je ale na tuto úpravu miluji. Zde jíme chléb nebo rohlíky s máslem, taveným sýrem(jen doufám, že tato šílenost je jen zde a ne i jinde lol pochybuji), tvrdým sýrem, šunkou, salámem, džemem nebo míchanými vajíčky.

Fazole:
2 lžíce oleje
1 cibule
2 stroužky česneku
1 lžička dijonské hořčice
2 lžíce sojové omáčky
1 lžíce javorového sirupu
140 g rajčatového protlaku
sůl, pepř, chilli
plechovka červených fazolí

8 žampionů
rajčata nejlépe cherry
4 plátky celozrnného chleba
olivový olej na potření

Na oleji osmažíme nadrobno nakrájenou cibuli s česnekem. Přidáme hořčici, sojovou omáčku, javorový sirup, rajský protlak, sůl, pepř a chilli. Promícháme a přidáme fazole. Vaříme 10 minut.
Na plech si dáme žampiony, rajčata oloupeme a pokapeme olivovým olejem. Chléb olejem potřeme po obou stranách a vše dáme pod gril na 4 minuty. Chléb v polovině otočíme. 
Podáváme s pomerančovým džusem.



neděle 9. listopadu 2014

PAPRIKOVÝ DIP

Papriky prodlužují život

500 g červených paprik
    1 cibule
    2 stroužky česneku
    1 malá červená chilli paprička
    1 svazek petrželové natě
    1 snítka oregána
    1 lžíce olivového oleje
    2 lžíce dýňových semínek  
sůl, pepř

Papriky pečeme při 220°C 20 minut. Horké vložíme do mikrotenového sáčku a necháme vychladnout. Stáhneme slupku a spolu s cibulí, česnekem, chilli papričkou, petrželovou natí, oregánem, olejem, solí, pepřem a dýňovými semínky rozmixujeme. Vložíme do misky a ještě zalijeme olivovým olejem. Podáváme s opečeným celozrnným chlebem.  


ČERVENÉ PAPRIKY
Papriky se původně pěstovaly na okrasu nebo jen jako koření. Fakt, že se dá konzumovat i chutná dužnina, zjistili lidé až o mnoho později. Objeveny byly Španěly v Mexiku a u nás zdomácněly až zhruba v druhé polovině minulého století. Dnes existují papriky rozmanitých barev a tvarů, které nesouvisí jen s odrůdou, ale také se stupněm zralosti, protože zabarvení a síla dužniny se během zrání mění. K dispozici máme odstíny od žluté přes zelenou, oranžovou do červené, někdy i fialové druhy.

Paprika obsahuje velké množství fytonutrientů, jedná se tedy o velice prospěšnou zeleninu, která posiluje naši obranyschopnost a stimuluje zažívání, má dobrý vliv i na náš zrak a ochranu kůže, napomáhá lepší regeneraci tkání. Obecně platí, že bychom měli preferovat více vybarvenou zeleninu, protože obsahuje větší množství nutričně zajímavých látek. Z tohoto pohledu vyplývá, že z paprik je nejhodnotnější právě sytě červená, která je bohatým zdrojem vitamínu C, A, B1, B2 a E. Z minerálních látek obsahuje paprika draslík, hořčík, vápník, železo, zinek a jód. Vitamínu C je v paprice dvakrát až třikrát víc než ve stejném množství pomerančů! Což se zejména v rámci prevence chřipkových onemocnění vyplatí vědět. Právě kombinace vitamínů a fytonutrientů poskytuje tělu atraktivní formát pro vstřebání maxima užitečných látek. Je to tedy rozhodně prospěšnější než čerpání vitaminů ze syntetických doplňků stravy. Červenou barvu vytváří barvivo lykopen, které patří mezi karotenoidy a dále třeba lutein, nebo kapsaicin.