Víme kam vlastně patříme, odkud jsme, kam jdeme, kam směřujeme, koho milujeme... a jestliže to ve svých srdcích víme a cítíme, proč s tím tak často nic neděláme... náš život přeci musí mít ještě jiný význam, dávat nějaký smysl, hlubší, silnější...

Translate

neděle 28. prosince 2014

MASKA Z OLIVOVÉHO OLEJE

 

Olivový olej je velmi vhodný na suchou, zánětlivou, alergickou, podrážděnou, poraněnou či jinak poškozenou pokožku. Doporučuje se i k péči o velmi jemnou pokožku dětí a batolat. Vhodný do vlasových zábalů a balzámů.
Olivový olej je skutečně jedním z nejlepších kosmetických prostředků. Jeho síla spočívá v látkách, které obsahuje: ve vitaminu A, který zjemňuje kůži a pomáhá při tvorbě nových buněk, a ve vitaminu E, který tělo chrání před volnými radikály a tedy i před předčasným stárnutím kůže. Značná léčivá síla olivového oleje se projevuje i z vnějšku. Má vynikající zklidňující schopnosti, dokáže také výborně ošetřit popálenou kůži či drobná hmyzí bodnutí. Ubrouskem namočeným v oleji můžeme dokonce zmírnit bolest podvrtnutého kotníku nebo namoženého svalu. 


MASKA Z OLIVOVÉHO OLEJE A CITRONU
Chcete-li mít krásnou pleť, smíchejte lžíci olivového oleje se šťávou z půlky citronu a touto směsí obličej potřete, nechte 20 minut působit a smyjte teplou vodou, utřete a znovu natřete čistým olivovým olejem.

KOKOSOVÝ OLEJ

 

Kokosový olej je tepelně stálý a je proto velmi vhodný při vaření. Velmi pomalu oxiduje, vzdoruje žluknutí a má životnost přibližně dva roky - panenský kokosový olej vytvořený procesem mokrého mletí má "věčnou" trvanlivost.
Kokos olej má širokou škálu využití od potraviny, doplňku stravy až po vlasovou a tělovou kosmetiku.
Já ho tedy místo kosmetiky používám denně, ale podle některých dalších studií není pro pojídání dobrý, tak nevím zda jíst či nejíst...

Potravina
Kokosový olej je jednoduše výborný jako potravina. Má lahodnou chuť i vůni a pokud je za studena lisovaný (panenský), uchovává si vitamíny A, C a E. Také obsahuje lidskému tělu prospěšné mastné kyseliny, především kyselinu laurovou, která je důležitou složkou mateřského mléka. Kokosový olej můžete používat na přípravu pokrmů i na smažení. Je tepelně stabilní až do 200°C, tudíž se nepřepaluje a neprská. Je výborný pro přípravu palačinek, orientální kuchyně, vajíček i zeleniny. Přidejte si jej ráno do obilné kaše, dejte si jej do salátu nebo namažte na chleba. Skvěle se dá využít i při pečení vánočního cukroví.

Péče o vlasy
V Asii (především v Barmě, Indii a na Srí Lance) je kokosový olej velmi ceněn a používá se pro vlasové zábaly proti lámání vlasů a konečků, a rovněž proti vypadávání vlasů. Je velmi vhodný pro vlasy suché, poškozené a třepivé. Při pravidelném používání reguluje vypadávání vlasů, dodává lesk, změkčuje a vyživuje vlasovou pokožku a dokáže zcela odstranit lupy. Také napomáhá snadnému rozčesávání. Nejlépe působí jako zábal vlasů před jejich umytím, ale můžete ho také prostě vetřít do vlasové pokožky.
Vmasírujte si olej do pokožky hlavy a můžete se tím zbavit lupů. Lupy způsobují suchou kůži nebo nějakou vnitřní plísňovou kondici vlasů. Pravidelným používáním kokosového oleje zničíte všechny houby a odstraníte lupy. Stačí 1-2 čajové lžičky aby olej zanechal lesk vašich vlasů. Ponechte působit přes noc a uvidíte překvapivé výsledky.


Péče o pleť
Místo běžného tělového mléka nebo krémů na tělo i pleť. Krásně se vstřebává do pokožky a nezanechává mastný film. Pokud je vaše pokožka sušší nebo citlivá, pokud máte problémy s popraskanou kůží (například na chodidlech), atopickým ekzémem, vyrážkami a alergiemi, pak je pro vás kokosový olej tou správnou volbou. Můžete jej vyzkoušet i jako odličovadlo. Také vytvoří zábranu proti poškození ze životního prostředí a volnými radikály a poskytuje přirozenou ochranu před UV zářením, kterého odfiltrují 20%. Olej z kokosu je bohatý na antioxidanty, přírodní mikrobiální a antibakteriální činitele caphrylic a kyselinu kaprinovou. Mají schopnost vyhladit pleť a poskytnou ji perfektní anti-aging zvlhčení. Navíc olej obsahuje vitamin E, další antioxidant který urychluje obnovení pleti při oděrkách, spáleninách a jiných traumatech. Používá se po opalování, holení, balzám na rty, bělí zuby a zklidňuje dásně.

Ztráta hmotnosti
Středně dlouhé řetězce mastných kyselin zrychlují metabolismus mnohem rychleji, než dlouhé řetězce, jelikož jsou snadno stravitelné a převedeny do energie. Krátké řetězce jsou 3 krát více účinné při zvýšení metabolismu než řetězce dlouhé, což má značnou efektivitu při ztrátě hmotnosti.

Kokosový olej místo léků
Studie potvrdila, že kokosový olej pomohl rychleji pacientům ulehčit od symptomů zápalu plic. Může být pomocníkem pro redukci pobytu v nemocnici a nižším léčebným výdajům. Navíc je to levná náhrada tradičních antibiotik a nemá žádné vedlejší účinky. 
Snižuje riziko cukrovky, srdečních chorob, zlepšuje hladinu cholesterolu. Studie na ženách prokázala, že ženy, které jedli kokosový olej měly sklon mít výrazně nižší objem pasu a snížené procento diabetu typu 2 a srdečních chorob. Kokosový olej podporuje zdraví kostí, a zbavuje chronické únavy. Výzkum zjistil, že kokosový olej předchází řídnutí kostí jelikož pomáhá absorpci minerálů jako je vápník a hořčík. Střední řetězce mastných kyselin produkují energii než tělesný tuk a tím zlepšují metabolismus a předcházejí únavě. Olej také ničí organismy v těle, které mu odebírají sílu a přispívají ke stavu únavy. 

Alzheimer
Dr.Mary Newport ošetřovala svého dementního manžela přírodním kokosovým olejem, jelikož léčba, kde se podává stejná substance v lécích úplně selhala. Přirozená forma středně dlouhých triglyceridů (MCT) v podobě 1 polévkové lžíce kokosového oleje 2x denně po dobu 1 a půl měsíce způsobily, že se manžel úplně zregeneroval. 

Kokosový olej pomáhá proti bakteriím a kvasinkám

Kokosový olej je složen z mastných nasycených kyselin, které obsahují velké množství antioxidantů. Díky tomu je schopen narušit lipidové membrány bakterií, virů a kvasinek, a působí tak jako přírodní antibiotikum. Opravdu zázračnou schopnost prokazuje při léčení nepříjemné kandidózy. Podle mnoha zkušeností postačí jedna lžička kokosového oleje denně nebo vnější potírání, a kvasinky, které způsobují kandidózu, postupně zmizí - navlhčenou sliznici intimních partií denně promažte a nechte olej vstřebat. Kokosový olej také napomáhá hojení vyrážek, jizev či ekzémů. Mimo jiné se i doporučuje přidávat jej do čaje při nachlazení pro zmírnění kašle a bolesti v krku. Ocení ho i ti, které trápí opakované přemnožení kvasinek v trávicím traktu a při chronických žaludečních onemocněních. Podporuje tvorbu hormonu štítné žlázy, čímž zpomaluje stárnutí buněk. Možná ochrana proti rakovině, HIV a jiným infekčním onemocněním, uvolňuje zpětný tok kyselin pro řádnou funkci střev, snižuje výskyt hemeroidů, léčí střevní problémy, zmírňuje bolesti ucha, ulehčuje od symptomů spojených se zvětšenou prostatou, posiluje játra a chrání je před degenerací, redukuje dopad epileptických záchvatů, léčí záněty kloubů a svalů, uklidňuje neuropatii a svědění spojené s cukrovkou, zabíjí PARAZITY jako pásové červy a MOTOLICE JATERNÍ!

KOLIK OLEJE BRÁT PRO LÉČEBNÉ ÚČELY?
Podle výzkumů by měl dospělý člověk konzumovat 3 a 1/2 polévkové lžíce denně: je to množství rovnocenné s tím, co by přijalo kojené dítě za den.
Ti, co zatím ve svém jídelníčku nekonzumovali kokosový olej by měli začít s konzumací menších dávek, aby viděli, jak tělo reaguje, než se dostanou na doporučovanou terapeutickou denní dávku.


Kokosový olej, řepa a mrkvová šťáva

Kokosový olej je báječný pro přestavění vaší kožní tkáně a může být používán pravidelně oběma způsoby pro eliminaci vrásek – jak vnitřně tak zevně. Tento olej hydratuje a znovu vystaví pojivovou tkáň, jelikož příčinou vrásek je poškozená pojivová tkáň.
Používejte šťávu z mladé mrkve a červené řepy pravidelně na svou pleť. Je to velice silné a vitamín A z mrkve je báječný na kůži. Červená řepa je současně známá pro svou schopnost opravit DNA a používání šťávy z řepy v místech, kde jsou vrásky je cestou, jak znovuobnovit poškozenou pleť.
Použití šťávy z mrkve a řepy ve spojení s kokosovým olejem zvyšuje účinek. Kokosový olej svou vstřebatelností pomáhá vtáhnout šťávy do kůže a současně pleť hydratuje. Stačí jen polévková lžíce šťávy a zbytek vypijte. Nechte šťávu působit aspoň 10 minut. Můžete šťávu, když za nějakou dobu na pleti zaschne, nanést opakovaně.



sobota 27. prosince 2014

MOJE VÁNOČNÍ ROMANTICKÉ FILMY


Zamilovat se

 Láska přes internet


Baby Boom


Zatím co jsi spal



Lásce na stopě




Základ rodiny 


Láska nebeská





   Kate & Leopold




Notting Hill

 

Samotář v Seattlu

pátek 26. prosince 2014

MÁME RÁDI VELRYBY



Film podle skutečné události z října 1988, který zasáhl celý svět. Díky zapálené aktivistce Greenpeace Cindy Lowry a televiznímu reportérovi můžeme vidět 14denní pokus o záchranu 3 velryb u Poin Barrow na Aljašce, uvízlých v ledovci 8 km od oceánu.


CINDY LOWRY
 

 VELRYBY
Původně šedé velryby existovaly ve třech druzích: severoatlantický (vyhuben kolem roky 1700), dále druh žijící v severozápadní oblasti Tichého oceánu (téměř vyhuben v roce 1968) a druh kalifornský (dosud se vyskytuje v počtu asi 17 až 18 tisíc). Toto číslo se může zdát někomu vysoké, nicméně pravdou zůstává, že šedé velryby jsou uvedeny na mezinárodním seznamu ohrožených druhů a chráněny International Whaling Commission jakožto druh, kterému hrozí vyhubení. 

Na severozápadním pobřeží Spojených států existuje rezervace indiánského [pouť šedych velryb podle pobřeží Spojených států] kmene Makahů. Před 154 lety, v lednu roku 1855, uzavřel tehdejší guvernér Spojených států Isaac I. Stevens s Indiány smlouvu (Treaty) o rybolovu. Článek IV. této smlouvy dovoloval Indiánům kmene Makahů lovit velryby za účelem tradičních rituálních obřadů. Jiné části této smlouvy vysloveně zakazují Indiánům mezinárodní obchod s ulovenými velrybami. 

V roce 1992 byla náhle šedá velryba vyňata z amerického seznamu ohrožených druhů. Ve zdůvodnění se praví, že šedá velryba byla vyjmuta z amerického seznamu ne proto, aby byl umožněn její volný lov, ale proto, aby finanční prostředky a výzkum mohly být přesunuty i na jiné ohrožené druhy. Ve skutečnosti se ví, že se tak stalo na přímý nátlak Indiánské rybářské komise, která zase jednala na popud Indiánů kmene Makahů. 

2.května 1995 Makahové podepsali smlouvu s US Army Corps of Engineers na konstrukci vlnolamu a zlepšení vybavení jejich přístaviště. Jako důvod uvedli rybářství, turistický ruch a pozorování velryb. O tři dny později, po té, co získali ke svému projektu příslib finanční podpory od pěti federálních agentur, oznámil Makah Tribal Council (MTC), že Makahové obnovují svou tradici lovu velryb a počínaje rokem 1996 Makahaové uloví každý rok 5 velryb. Vše zdůvodnili potřebou obnovit starobylé tradice a nalézt znovu svou kulturní identitu, což přispěje k jejich sebeuvědomění si. Makahové přestali lovit velryby roku 1926. Dnes už není mezi nimi pamětníka, který by dokázal přesně popsat tradiční lov velryb. 

Co je v pozadí téhle nenadálé potřeby "sebeuvědomování si své identity", ukazuje několik dokumentů, které pronikly na veřejnost. Z těchto dokumentů jasně vyplývá, že nejde o identitu, ale o výhodný obchod. Indiáni byli osloveni Japonskem a Norskem a byla jim nabídnuta pomoc a podpora, budou-li velrybí produkty těmto zemím prodávat. Jde o velmi lukrativní obchod, neboť žádná země dnes nesmí tyto velryby lovit. Aby vše prošlo, a protože vědí, že smlouva, kterou se ohánějí, vyloženě zakazuje mezinárodní prodej (články 9 a 13), prezentují vše jako "starobylé tradice" a "hledání kulturní identity". Když byl na otázku možného obchodování dotázán indiánský mluvčí, omezil se na lakonické: "No a co?". 

Indiáni tvrdili, že k zabíjení velryb použijí tradičních prostředků, např. harpuny. Později ovšem vyšlo najevo, že si najali Allena Inglinga, který sám sebe označuje jako odborníka na zbraně, (jinak je veterinář) a ten pro ně navrhl upravenou verzi 15 kg těžké protitankové zbraně s ráží 0,50 a zvláštní druh projektilu s měděným povrchem a olověným středem. Mezi skupinami ochránců velryb vzniká oprávněný dojem, že tato zbraň může být úspěšně použitá také k zastrašování případných nezvaných pozorovatelů. Ne nadarmo je totiž stejný typ zbraně ve výbavě vojenských útočných helikoptér.
Navzdory volání po obnově svých tradic Makahové používají veškeré moderní techniky při lovu velryby. Jako kapitána si najali kanadského Eskymáka. Vybaveni jsou nejen silnými motorovými čluny, ale také vojenskou kamuflážní technikou, celularními telefony apod. Peníze na vybavení (téměř milión dolarů) dostali od americké vlády. Další peníze dostali z Japonska a Norska, tyto peníze slouží k lobování amerických politiků. 

17.května 1999 se Makahům podařilo zabít první velrybu. Celá scéna lovu byla neprodyšně uzavřena americkými pobřežními hlídkami, které nedovolily přístup žádným reportérům, ani aktivistům. Indiáni prý byli ve člunu opilí nebo pod vlivem omamných drog, průkazný záznam ovšem chybí, protože americká pobřežní hlídka nedovolila aktivistům filmovat. Několik dnů předtím byl indiánský "harpunář", střelec Wayne Johnson usvědčen z používání drog. Testy byly provedeny jako součást rutinního vyšetření k povolení operovat vysoce nebezpečnou protitankovou zbraní. Navzdory pozitivním testům americké úřady neučinily nic, aby Wayne Johnsonovi zakázali použití protitankové zbraně.
Tak jako Makahové i jiné indiánské kmeny, soustředěné v této oblasti, mají tradici lovu velryb. V bezprostředním okolí Makahahů to jsou kmeny Hoh, Quileute, Quinault, Humpback, Orca, v Kanadě pak Ahousaht, Ditidaht, Ehattesaht, Hesquihtand a devět dalších kmenů. Kromě výše vyjmenovaných kmenů existují další kmeny rozseté po západním pobřeží Spojených států. Všechny tyto kmeny přestaly s lovem velryb před desítkami let a teď se zájmem sledují, jak se celá věc vyvine. Není pochyb, že i ony brzy uplatní svá práva. Pokud se tak stane a bude jim vyhověno, budou za jinak normálních okolností chráněné velryby, putující po celé délce západního pobřeží Spojených států do oblasti Baja California, kde přivádějí na svět mláďata, bezostyšně loveny a vybíjeny. Opět se ukazuje, že důležitější než zákony je správná barva kůže. 

Stálí čtenáři této rubriky si možná vzpomenou, že článek s podobnou tématikou už zde jednou byl. Byla to Zpráva ze země, kde jsou si všichni rovni, ale někteří jsou si rovnější. Kulisy a herci se vyměnili, tragédie pokračuje. 

LNĚNÝ CHLÉB


100 g lněného semínka
100 ml horké vody
550 g žitného kvásku

350 g žitné celozrnné mouky
350 g pšeničné celozrnné mouky
100 g ječné mouky
500 ml vlažné vody
3 lžíce oleje
2 lžička soli

Lněné semínko zalijeme horkou vodou a necháme 30  minut bobtnat. Mouky smícháme s vodou, olejem, solí, kváskem a hněteme těsto do kterého ke konci přimícháme nabobtnalá semínka. Vložíme do formy na chleba  a necháme na teplém místě kynout do dvojnásobku. Pečeme na 200°C asi 35 minut. Necháme úplně vystydnout a až poté konzumujeme. 


čtvrtek 25. prosince 2014

THE IMPOSSIBLE - NIC NÁS NEROZDĚLÍ - TSUNAMI 2004

Skutečná rodina Belonova

Šílený, dojemný, skutečný a pravdivý. Smutný, nepopsatelný a neuvěřitelný. Příběh rodiny, kterou ani tsunami nerozdělilo. Nesmírná odvaha dvanáctiletého chlapce. Od řešení běžných maličkostí milující se rodiny k boji o přežití s, pro mnoho lidí, katastrofálními následky.


Jestliže někoho milujete, říkejte mu to, jestliže s někým chcete být, buďte s ním, nezpůsobujte jiným zbytečné problémy, nehádejte se, nepodvádějte a milujte své děti. Plňte si své sny, buďte slušní, empatičtí a altruističtí. 
NIKDY TOTIŽ NEVÍTE, CO SE V PŘÍŠTÍ MINUTĚ MŮŽE STÁT...

TSUNAMI 2004

Zemětřesení v Indickém oceánu v roce 2004 bylo zemětřesení, které postihlo v 00:58:53 UTC (07:58:53 místního času) v neděli 26. 12. 2004 oblast Indonésie. Hypocentrum otřesu s magnitudou 9,1 - 9,3 se nacházelo v oblasti západního pobřeží severní Sumatry se souřadnicemi 3.316°N a 95.854°E v hloubce 30 km. Následná vlna tsunami, která zasáhla pobřeží Sumatry, Thajska, Nicobarských a Andamanských ostrovů, celé pobřeží Bengálského zálivu, ostrov Šrí Lanka, Maledivy a s několikahodinovým zpožděním také východní pobřeží Afriky a Madagaskaru. Potvrzených obětí je 184 167, ale odhaduje se, že obětí bylo až 230 000.[2] Po hlavním otřesu došlo v celé oblasti na sever k dalším desítkám zemětřesení s amplitudou větší než 5 stupňů Richterovy stupnice. Tyto otřesy však již nevyvolaly ničivou vlnu tsunami. 




Hlavní otřesy a dotřesy vznikly na kontaktu tří tektonických desek - australské, indické a sundské. Podle tektonického modelu publikovaného na stránkách USGS NEIC došlo k pohybu desek podél zlomu v oblasti sundského hlubokomořského příkopu (západně od severní Sumatry). Zde dochází k subdukci indické tektonické desky pod sundskou. Maximální vertikální pohyb byl -2 až +5 m při hlavním otřesu 26.12.2004, maximální horizontální pohyb 11 m.


Animace šíření tsunami z místa vzniku až k 5000 km vzdálenému pobřeží Afriky.

Tsunami, která zasáhla pobřeží Indonésie a jižní Asie dosahovala v oblastech severní Sumatry a Nicobarských a Andamanských ostrovů výšky až 17 m. Pobřeží Thajska tsunami zasáhla asi po 50 minutách, Srí Lanku po 2 hodinách a Indii asi za 2-3 hodiny.

Vznik takto velké tsunami byl způsoben silou zemětřesení a také mechanismem otřesu, kdy došlo k vertikálnímu posunu tektonických desek. To vedlo ke vzniku několik metrů vysoké vlny. Ta na volné mořské hladině nezpůsobila žádné škody, ale při jejím příchodu k pevninskému okraji došlo k ústupu vodní hladiny a poté k příchodu vlny vysoké až 17 metrů.



184 167 úmrtí bylo potvrzeno, odhaduje se ale až 230 000 obětí. 1 075 350 obyvatel přišlo o přístřeší na jihu Asie a východu Afriky.  
Úmrtí jednotlivě podle států:

Indonésie - 130 736
Srí Lanka - 35 322
Indie - 12 405
Thajsko - 5 395
Maledivy - 82
Somálsko - 78
Malajsie - 68
Myanmar - 61
Tanzanie - 10
Seychely - 3
Bangladéš - 2
Jižní Afrika - 2
Jemen - 2
Keňa - 1


Způsobilo škodu na Madagaskaru a Mauritiu a také bylo zaznamenáno v Mozambiku, Jižní Africe, Austrálii a Antarktidě. Ve vlnách tsunami zahynulo i osm Čechů.
Zdroj: wikipedia


středa 24. prosince 2014

ZELENÝ ČAJ - VÁNOCE



100 g zeleného čaje gunpowder
  20 g směsi hřebíčku, badyánu, skořice, kardamomu, zázvoru a anýzu
  20 g hrozinek   
    4 lžíce strouhaného kokosu
    1 vanilkový lusk
    1 pomeranč nakrájený na kolečka a usušený
strouhaná kůra ze dvou pomerančů
strouhaná kůra z jednoho citrónu


Nastrouháme kůru z pomerančů a citrónu, dáme do misky a na radiátor usušit. Jeden pomeranč nakrájíme na kolečka a necháme také na radiátoru usušit. Usušený pomeranč nalámeme a poté smícháme se zeleným čajem, strouhanou citronovou a pomerančovou kůrou, namíchaným kořením (které je složeno z mletého a celého koření v jakémkoliv poměru), hrozinkami, strouhaným kokosem, dření z vanilkového lusku i s nakrájenou vanilkovou tobolkou.

sobota 20. prosince 2014

ŽIVOTNÍ ŠANCE


Úchvatný životopisný snímek o životě výherce první série televizní show "Británie hledá talent", Paula Pottse.

... a jeho ženy Julie-Ann. Tuto úžasnou ženu nemůžu vynechat. Její podpora v těch nejtěžších chvílích je obdivuhodná. Oba jsou obdivuhodní. Odolali veškeré nepřízni osudu a bolestným nástrahám života. Překonali útrapy způsobené druhými. 
Já totiž stále nepochopím krutost určitých jedinců, jejich potřebě vysmívat se druhým pro jejich vzhled, oblečení, práci, sny, původ či cokoliv jiného... 

Takže lidi, odlišme se, nebuďme slepé stádo, které nutně musí mít poslední model bot, nejnovější modní výstřelek, účes a lá hvězda, ale buďme sví, sebevědomí a sví, plňme si sny a vítězme navzdory všem a všemu. :-)

KARAMELY

Tak jsem nestačila vyfotit hotové, dříve se snědli...tak příště:-)

Bylo to snad nejoblíbenější cukroví 19. století, které zdobilo vánoční stlk i stromeček. Karamely se balily do barevných papírků.

300 g třtinového cukru
200 ml kokosového mléka
  90 g rostlinného tuku
    1 vanilkový lusk 


V kastrůlku rozpustíme cukr a necháme zkaramelizovat. Do částečně vychladlého karamelu přidáme kokosové mléko, vanilku a rostlinný tuk. Na mírném ohni, za častého míchání, necháme ztuhnout. Potom vylijeme na plech vyložený alobalem. Jakmile karamel začne tuhnout, nakrájíme ho na kostičky a ihned od sebe oddělíme, aby se neslepily. Necháme důkladně vychladnout. Balíme do celofánu nebo barevných papírků.
Můžeme také nechat více tekutý, nalít do sklenice a poté potírat palačinky, přidávat do krémů, mazat na chleba nebo jen tak mlsat:-)

pátek 19. prosince 2014

VÁNOČKA



Pečení vánoček je v českých zemích dlouhou tradicí. Vánočce se také říkalo štědrovka nebo húscí.

1 000 g špaldové mouky
   500 g ovesného mléka
   160 g třtinového cukru
   160 g rostlinného tuku
   100 g hrozinek
     80 g droždí
  strouhaná kůra z jednoho citronu 
      4 lžičky tapiokového škrobu

Mouku vsypeme do mísy, uprostřed uděláme důlek, do kterého vlijeme trochu ohřátého mléka, lžičku cukru a droždí. Necháme vzejít kvásek, asi 15 minut a přidáme zbytek mléka, cukru, škrob a rozpuštěný tuk. Nakonec přidáme hrozinky a citronovou kůru. Uhněteme hladké pružné těsto, které necháme hodinu kynout. Plech vyložíme pečícím papírem a troubu předehřejeme na 200°C. Z těsta vytvoříme 6 stejně dlouhých válečků a upleteme vánočku. Necháme 20 minut kynout a upečeme dozlatova ve vyhřáté troubě přibližně 35 minut.


VÁNOČKA
Často se vánočka konzumuje v kombinaci s máslem, medem, marmeládou, džemem či povidly, nebo lámaná a namáčená v kávě, meltě, mléce atd.
Vánočka má svým tvarem připomínat malého Ježíška zabaleného v peřince, je proto symbolem nového života a plodnosti.

Správně se plete z devíti copů. Spodní čtyři symbolizují čtyři živly, tedy oheň (Slunce), vodu, zemi a vzduch. Prostřední tři copy představují rozum, cit a vůli člověka. Vrchní dva copánky se upínají k tomu, co vede člověka nejvýše, tedy k vědění a lásce.

Vánočka má dlouhou historii a udržela se v oblibě až do dnešní doby. V minulosti byla pojmenována jako „húska“ nebo „calta“ a někde se v Čechách dodnes setkáváme s nejrůznějšími pojmenováními, které se liší v závislosti na místní tradici. Můžeme se tak setkal s pletenicí, pletankou, žemlí, štědrovicí, štědrovečernicí, štrickou, štruclou či ceplíkem.

Předchůdcem dnešní vánočky je tzv. calta - staročeské moučné pečivo, které mělo podobu nepleteného bochníku a na českém území se peklo už ve 14. století. Vzhled calty se s ubíhajícími věky postupně změnil v pečivo pletené z několika pramenů, tedy v dnešní vánočku. První písemné zmínky o ní pocházejí z 16. století.

Pečení vánočky bylo zpočátku výsadou příslušníků pekařského cechu, který mezi ostatními odjakživa zastával vysoké postavení. Každé štědrovečerní dopoledne se na Pražský hrad vydalo šest bíle oděných pekařských tovaryšů, kteří v rukou nesli dlouhé ohoblované prkno a na něm velikou vánočku s rozinkami a sypanou madlemi. Ta měla přijít na stůl nejvyššímu královskému purkrabímu. Hloučky Pražanů čekaly na poselstvo pražského pekařského cechu již před Karlovým mostem a některé roky se sešlo tolik lidí, že pekaře musela obklopit městská stráž, aby vůbec vánočku donesli na Hrad bez úhony. Zlomená, či jinak poničená vánočka znamenala pro cech obrovskou ostudu.

Od 18. století si vánočky začali lidé péct sami doma. Recept se dědil z generace na generaci a krajově se lišil. Samotné pečení této sváteční pochoutky bylo rituálem – hospodyně se oblékla do bílé zástěry, uvázala bílý šátek a mlčky zadělala těsto. Při jeho kynutí pak měla vyskakovat do výšky, aby se nezdrclo. Do těsta se mohla také zapracovat mince a ten, kdo ji ve svém kousku našel, měl být celý příští rok zdráv a bohatý. Pokud se vánočka připálila nebo při pečení praskla, bylo to pro domácnost špatné znamení.

Na Štědrý den upekla hospodyně jednu vánočku pro každého člena rodiny a také jednu větší, zdobenou rozinkami a mandlemi. Ta přišla na štědrovečerní tabuli a nakrojit ji mohl jedině hospodář. Po krajíčku z ní dostal každý člen domácnosti, včetně dobytka, neboť se věřilo, že mu to přinese zdraví a ochranu před zlými silami. Někde se kousek vánočky hodil do studny, aby bylo napřesrok hodně vody, jinde se kousek vhodil do domácího krbu. Co se nesnědlo při večeři, nechávalo se na stole pro duše zemřelých, které se toho dne prý vracejí na zem. Kousky vánočky se také dávaly koledníkům na sv. Štěpána.

MANDARINKOVÝ DŽUS

  
 5 mandarinek
  1 citron
  100 g třtinového cukru

Oloupané mandarinky rozmixujeme s půl litrem převařené vody a jedním oloupaným citronem. Přilijeme 2,5 litru převařené vody s cukrem, naplníme do lahví a skladujeme v chladu.

MANDARINKY
Mandarinky se od 19. století, kdy byly dovezeny z Číny, pěstují v jižní Evropě, severní Africe a Americe. (Pomeranče byly dovezeny už v 16. století.)

Složení mandarinek je podobné jako u pomerančů, i když vitamin C, minerály, organické kyseliny a další výživné látky jsou v nich zastoupeny v menším množství. Také jejich léčivé vlastnosti jsou stejné jako u pomerančů, jen účinky jsou o něco slabší. Pomáhají v boji s infekcemi, ředí krev, snižují krevní tlak, mají laxativní (projímavé), remineralizační, protialergické, protirakovinné a očistné účinky. Protože se dobře konzumují a jsou lehce stravitelné, doporučují se zejména dětem a starším lidem. 

Pomáhají v boji s infekcemi, posilují organismus a doplňují ztrátu minerálů. Doporučují se zvláště při nachlazení, horečce a faryngitidě. Mandarinková kúra přináší výborné výsledky při hypertenzi a arterioskleróze.

Každé ovoce má protirakovinné vlastnosti, a proto jeho pravidelnou konzumaci můžeme použít jako součást prevence rakoviny. Citrusové plody jsou však po této stránce výjimečné, protože obsahují vyváženou kombinaci protirakovinných látek, jako jsou flavonoidy, limonoidy, pektin a vitamin C. Protože se účinky těchto látek vzájemně umocňují, jejich preventivní působení je několikanásobně vyšší, než když se užívají izolovaně jako léky. Je tedy daleko výhodnější a účinnější konzumovat je jako součást pomerančů, mandarinek nebo citronů.
Četné vědecké výzkumy opakovaně potvrdily souvislost mezi konzumováním citrusů a sníženým rizikem rozvoje rakoviny u laboratorních zvířat. Je vysoce pravděpodobné, že obdobný efekt citrusy mají i u lidí, a to nejen na riziko vzniku karcinomu, ale i jiných zhoubných onemocnění. 

Jíst mandarinky a cítit jejich vůni je skutečný požitek. Abychom zcela využili jejich terapeutickou hodnotu, měli bychom jich denně sníst 6 až 8 kusů.

Mandarinková kúra
Denně se konzumuje 1,5 až 2 kg mandarinek jako jediné potravy, a to jednou nebo dvakrát týdně po dobu jednoho měsíce. Protože se tato kúra obvykle provádí na podzim či v zimě, nemusí se zvyšovat denní příjem tekutin.
Dr. George D. Pamplona-Roger, z knihy „Encyklopedie léčivých potravin“. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.

čtvrtek 18. prosince 2014

KOKOSOVÉ KULIČKY


75 g rostlinného tuku
75 g špaldové mouky
75 g třtinového cukru
30 g kakaa
30g strouhaného kokosu
popř.studená voda


Ze všech ingrediencí vypracujeme vláčné hladké těsto, z kterého tvořím malé kuličky. Dáme je na plech vyložený pečícím papírem a pečeme 15 minut na 180°C. Ještě teplé obalíme ve strouhaném kokosu.

VANILKOVÉ ROHLÍČKY




200 g špaldové mouky
100 g třtinového cukru
100 g mletých mandlí
140 g rostlinného tuku
1/2 vanilkového lusku
1 lžička mletého lněného semínka
3 lžičky vody
moučkový třtinový cukr na obalení 


Špaldovou mouku, cukr, mleté mandle a rostlinný tuk vložíme do mísy. Vanilkový lusk vyškrabeme a dřen přidáme k ostatním ingrediencím. Lněné semínko umeleme, smícháme s vodou a vmísíme do těsta. Uhněteme hladké těsto, které necháme odležet hodinu v chladu. Poté vyválíme úzké dlouhé válečky, nakrájíme na stejné dílky a vytvarujeme z nich rohlíčky. Pečeme 13-15 minut v troubě vyhřáté na 180°C. Obalíme v moučkovém třtinovém cukru.

sobota 13. prosince 2014

BEZ DŮKAZŮ


Ředitel věznice ve státě Oregon, James Michael Francke, měl kandidovat na místo guvernéra, ale byl zavražděn večer před tím, než měl vypovídat o Oregonské vězeňské korupci. Policie říká, že je to náhoda? Směšné, že? 

Jelikož policie vede vyšetřování způsobem sobě vlastním, a to tak aby pravda nikdy nevyšla najevo, bratr oběti se pustí do pátrání... 

V tomto případě není jasný viník, myslím tím vrah, fyzická osoba, která použila zbraň, ale každému je naprosto jasné, kdo za tím vším stojí. Nevyslechnutí a nehledání určitých osob plus zavádějící vyšetřování je přímým důkazem. Přibližně 23 pytlů se skartovaným papírem bylo vyneseno z Franckeho kanceláře po jeho smrti. Muž jménem Johnny Crouse se během několika prvních měsíců k vraždě přiznal. Znal takové podrobnosti, které mohl vědět jen vrah nebo policie. Přesto nebyl nikdy považován za podezřelého. Další podezřelý byl Tim Natividad (soudce odmítl, aby se v procesu jméno Nativid a Crouse vůbec zmiňovalo), který údajně za vraždu dostal 20.000$ od Hoyta Cuppa, který zemřel v roce 1990 na rakovinu. Natividad byl zastřelen 2 týdny po vraždě Franckeho jeho přítelkyní při domácí potyčce. Tato žena byla po 4 měsících propušţěna a vzala si bratra Franckeho - Kevina... mě třeba zrovna tohle přijde hodně divný... sice se pustil do vyšetřování, byl to jeho bratr, ale... je to velká náhoda se zamilovat do ženy zavraždného podezřelého, že?


Scott McAlister prohlásil, že to byl nepovedený "hit", který měl vypadat jako sebevražda. On je nejpravděpodobnější objednatel vraždy Michaela Franckeho a hlava celé této korupční záležitosti, který údajně "prodával" podmínečná propuštění vězňům.
 

JAMES MICHAEL FRANCKE
2.10.1946 - 17.1.1989

byl ředitelem Oregon Department of Corrections, vládního úřadu, který spravuje věznice a stará se o vězně a propuštěné ve státě Oregon. 

Brzy ráno 18. ledna 1989 našla ochranka Franckeho tělo ležící na podlaze před jeho domem v kaluži krve. Pitva odhalila jako příčinu smrti bodnou ránu do srdce, kterou utrpěl v noci a také se našli další tzv. "obranné rány". Francke byl naposledy viděn živý v cca 18:45 předchozího dne.

Bylo zahájeno vyšetřování a o 15 měsíců později byl z vraždy obviněn Frank Gable, dealer metamfetaminu. Jodie Swearingen, místní teenager, se stala svědkem vraždy a dosvědčila před porotou, že ve Frankovi Gable poznala pachatele. Později se svědectví zřekla a obvinila jiného drogového dealera Timothyho Natividada.
U soudu stanulo několik svědků (z nichž všichni byli trestní společníci Gableho a které povolal stát), kteří tvrdili, že Gable se jim přiznal k zločinu. Swearingen byla povolána svědčit. Nebyl ale žádný fyzický důkaz, nicméně obžaloba dala jako důkaz nůž (zakoupený vyšetřovateli), který odpovídal Franckeho ranám a Gableho bývalá manželka dosvědčila, že ona dala podobný nůž Gablemu.


27. června 1991 byl Gable odsouzen k doživotnímu trestu bez možnosti podmínečného propuštění a je v současnosti v Nevadské věznici. Stále prohlašuje, že je nevinen.

Jim Hill a 2 zaměstnanci Portlandských novin nevěří verdiktu a věří, že je buď Gable zcela nevinný  nebo že byl on nebo jiný pachatel najatý zabiják. Korupce ve vězeňství byla a mnozí se domnívají, že Francke vražda se objednala, aby nemohl vypovídat.

Michael Francke byl SEALvyškolený, exNavy veterán, který měřil 6'3vážil 200 liber a za normálních okolností měl zbraň.

Frank Gable naopak neměl zbraň, měřil pouhých 5'8 a vážil 150 liber, a v jeho historii nebyla zaznamenána nějaká fyzická konfrontace s jinými muži. 

Rodina Michaela Franckeho také pochybuje o oficiálních závěrech. Kevin Francke prohlásil, že před svou smrtí se Michael Francke bál o svůj život a řekl mu, že objevil síť korupce ve vězení.

TEMPLE GRANDINOVÁ

 „Nejsem jako jiní lidé. Já myslím v obrazech."

Životopisný film o úžasné autistické ženě v podání fenomenální Claire Danesové, u kterého mi ukápla nejedna slza. Tato žena přes veškeré překážky, které autismus přináší a krutost okolního světa vystudovala univerzitu, má doktorát, je spisovatelka, vědkyně, profesorka a ochránkyně zvířat.

I zvířata potřebují kldiný a důstojný život.
Autismus 
(z řec. αυτός autos, sám) je tzv. vývojové mentální postižení projevující se abnormální sociální interakcí, stálými opakujícími se vzorci chování a narušenými komunikačními schopnostmi objevující se před třetím rokem věku.
Příčiny autismu jsou neznámé, většinou se má za to, že za poruchami autistického spektra patrně stojí kombinace genetických předpokladů a dalších rizikových faktorů jako je zátěž životního prostředí látkami nepříznivými pro lidský organismus apod., některé studie popisují souvislosti mezi výskytem autismu a destabilizace nezralého imunitního systému během prvních dvou let života (např. prudké infekční onemocnění nebo intoxikace organismu), velmi kontroverzní je spojení s očkováním (např. Delong popisuje retrospektivní analýzu, ve které zjistil pozitivní korelaci autismu a očkování), podobné typy studií jsou však vesměs hodnoceny jako slabé z hlediska vypovídací hodnoty. Závažnost postižení má širokou škálu a bere se jako neléčitelné, takže provází člověka celý život, avšak některé terapeutické postupy mohou projevy autismu zásadně kompenzovat do té míry, že autista je schopen studovat i pracovat, většinou však s různými formami úlev. U dospělých jedinců bývají často úspěšné speciální kompenzační psychologické techniky.
Při hledání rizikových faktorů pro rozvoj autismu komplikuje situaci fakt, že v minulosti byl autismus často poddiagnostikován a postižení byli spíše kriminalizováni. Jakákoliv retrospektivní analýza tak zachytí korelaci výskytu autismu s jakýmkoliv faktorem, který jeví rostoucí tendenci, např. proočkovaností, příjmem biopotravin nebo třeba počtem pirátů operujících u pobřeží Afriky, tedy jde o faktory, které nemají s autismem velmi pravděpodobně žádný biologický vztah ve smyslu kauzálního nebo rizikového faktoru. S hledáním příčin autismu je spojen i jeden z velkých podvodů, kdy A.Wakefield publikoval v prestižním časopise The Lancet studii, která prokazovala zvýšený výskyt poruch autistického spektra po očkování MMR. Tato studie byla později odhalena jako podvod, kterým si Wakefield "vyrobil" důkazy pro probíhající soudní spor. Po odhalení podvodu byla studie stažena a Wakefield byl zbaven oprávnění vykonávat lékařskou praxi.
Diagnostické metody se stále rozvíjejí, nicméně s ohledem na to, že poruchy autistického spektra se určují pomocí psychotestů diferenciální diagnostikou (v podstatě vylučovací metodou), škála příznaků je velmi rozsáhlá a neexistuje jednoznačný (vždy platný) klinický obraz, stává se, že se názory odborníků na pacienta liší – pro správnou psychometrii autismu je nutná solidní praxe. Pro diagnostiku dospělých se navíc používají zcela odlišné testové sady. Dříve (do devadesátých let) běžně docházelo k záměně za lehkou mozkovou dysfunkci, schizofrenii a různé další formy poruchy osobnosti.
Řada probíhajících výzkumů naznačuje nové možnosti především rané diagnostiky autismu (funkční magnetická rezonance, analýza motoriky, analýza hlasu, EEG markery, hladiny metaloproteinů), zatím žádná z těchto metod však neprokázala obecnou platnost, byť výsledky některých postupů jsou nadějné. Vyvíjejí a upřesňují se i definice jednotlivých forem autismu, významnou změnu přinesla nová verze amerického diagnostického manuálu psychických chorob DSM-5, tato změna je nicméně často diskutovaná a někdy vnímaná kontroverzně.

Historie

Termín autismus vymyslel a poprvé použil švýcarský psychiatr Eugene Bleuler v roce 1911, podle řeckého slova pro „sám, já“, aby popsal obtíže schizofreniků při komunikaci s druhými lidmi.
Detailnější popis autismu v dnešním smyslu vymyslel teprve v roce 1943, kdy psychiatr Leo Kanner v Baltimoru pozoroval 11 dětí s podobnými příznaky nedostatku zájmu o druhé.
Ve stejné době prováděl ve Vídni podobná pozorování Hans Asperger, i když dnes je jeho jméno spojeno spíše s odlišnou lehčí formou autismu, přezdívanou jako Aspergerův syndrom. Jeho práce zůstala během druhé světové války neznámá a jeho články byly znovu objeveny až teprve v polovině devadesátých let.

Příznaky

Schopnosti a chování různých autistických jedinců se navzájem velmi liší a různí lékaři často mohou dospět k různým diagnózám. Smyslové vnímání autistů je oproti ostatním lidem odlišné a na určité podněty proto mohou reagovat jinak. V stupni postižení smyslového vnímání jsou velké rozdíly.

Sociální vývoj

Zdravé děti jsou od časného věku společenské bytosti – navazují oční kontakt, otáčejí se ke zdroji zvuků, uchopují prst a usmívají se. Už ke konci prvního roku života jsou u dětí pozorovatelné všechny základní emoce, což souvisí se zráním nervového systému. Naproti tomu většina autistických dětí dává přednost předmětům před obličeji a má obrovské potíže při učení se běžné každodenní mezilidské interakci. Už během prvních měsíců života často vypadají, že jsou lhostejní k druhým lidem, protože se vyhýbají očnímu kontaktu a nekomunikují tak často jako ostatní děti.
Autistické děti se často zdají dávat přednost samotě před společností a mohou reagovat pasivně na objímání a mazlení. Později zřídka hledají útěchu od druhých a neodpovídají normálním způsobem na projevy hněvu či náklonnosti ze strany rodičů. Výzkumy ukázaly, že ačkoliv autistické děti mají své rodiče rády, projevy této náklonnosti mohou být neobvyklé a je obtížné je interpretovat. Rodiče, kteří se těší na radosti mazlení a hraní, jsou často zmateni i zdrceni tímto neočekávaným chováním.
Podle Simona Baron-Cohena autistické děti se také často zdají postrádat empatii a schopnost vidět věci z perspektivy druhých. Zdravé děti nad pět let mají schopnost vhledu do pocitů, záměrů druhých podle nonverbálních gest, výrazu tváře, apod.
Sociální odcizení jedinců s autismem a Aspergerovým syndromem může být natolik intenzivní, že mnoho z nich udává, že mají imaginární přátele, nebo si vytváří imaginární světy a scénáře. Navazování a udržování přátelství ve skutečném životě je pro ně často velice obtížné, objevují se tak příznaky sociální fobie.
I když ne všichni, většina autistů nedokáže zcela regulovat své jednání. To může mít podobu slovních výbuchů, které jsou neadekvátní situaci, nebo také sebezraňujícího chování. Autisté typicky preferují neměnné rutiny a stálá prostředí a mohou reagovat negativně na jejich změny. Nejsou neobvyklé projevy agresivity, sebestimulační chování ani přílišné stáhnutí se do sebe v obtížných situacích.

Smyslové vnímání

Velmi časté jsou příznaky shodné se symptomy u dysfunkce smyslové integrace, např. nadměrná nebo naopak nedostatečná citlivost na doteky, zvuky či pohyby, tělesná neobratnost, sklon k snadnému rozptýlení, impulzivní tělesné nebo verbální jednání, abnormálně vysoký nebo naopak nízký stupeň aktivity, obtíže při učení se novým aktivitám, potíže při přechodu z jedné situace do druhé, sociální a emocionální problémy, opožděný vývoj řeči či motorických schopností.
Jedním častým příkladem jsou obtíže se sluchem, kdy autistický člověk může mít potíže slyšet a rozumět ostatním v hlučném prostředí, například ve větším davu na oslavách. Pokud s někým mluvíme v hlučnějším prostředí, vnímáme řeč směřovanou k nám jako hlasitější (díky neverbální komunikaci), ačkoliv tomu tak není. Tento jev je známý jako fenomén koktejlové party a u autistů je zjevně narušen. Kolem druhého roku věku lze také u autistických dětí vypozorovat, že se častěji dívají na ústa svých maminek namísto do jejích očí. To lze vysvětlit vyšší mírou vyhledávání spojitosti mezi pohybem úst a řečí.
Kromě toho někteří autisté (nejčastěji s diagnózou Aspergerův syndrom) vnímají za určitých okolností vjemy prostřednictvím tzv. synestezie - vjem přijatý jedním smyslem je interpretován i jako vjem jiného smyslu, např. hudbu vnímá nejen jako zvuk, ale i vizuálně v tvarech nebo barvách. Samotnými autisty je tato vlastnost často ceněna, zejména v umělecké sféře.

Problémy s komunikací

Do tří let věku zdravé děti ovládnou řeč. Už okolo prvního roku batole říká první slova, otáčí se při zaslechnutí svého jména, ukazuje, když chce hračku, a jasně odmítá, když něco nechce. U autistů je řečový vývoj odlišný. Někteří zůstanou němí po celý život, s různým stupněm gramotnosti. Komunikace jinou formou, např. obrázky, posunky nebo písmem pro ně může být mnohem přirozenější. Některé autistické děti v prvním měsících normálně žvatlají, ale brzo poté přestanou. U jiných může být vývoj řeči opožděn, někdy až do období dospívání. Nicméně neschopnost mluvit neznamená nedostatečnou inteligenci. Při vhodných podmínkách mohou někteří mluvit celé hodiny.
Ti, co mluví, někdy používají řeč neobvyklými způsoby a zachovávají rysy časnějších vývojových stádií. Někteří komunikují pouze jednotlivými slovy, jiní opakují naučenou frázi znovu a znovu. Někteří opakují vše, co slyší, což je známé jako tzv. echolálie.
Některé děti mohou mít vývoj řeči jen slabě opožděn, nebo dokonce i předčasný a mohou mít neobvykle velký výrazový slovník, nicméně mají velké potíže udržet běžnou konverzaci. Často vedou monolog na své oblíbené téma a nedávají ostatním možnost komentovat. Když hovoří s jinými autisty, často vedou střídavé monology. Tak jako normální lidé mají potíže s chápáním autistické nonverbální komunikace, intonace a výrazů, stejně i autisté obtížně rozumí normálním lidem. Autistické chápání jazyka bývá velmi doslovné, normální lidé většinou hledají skrytý význam v tom, co autisté říkají, a očekávají od nich naopak pochopení těchto skrytých významů ve své řeči.
Autistická gesta, mimika a pohyby mohou být snadno pochopeny jiným autistou, ale jen obtížně jinými lidmi. Intonace hlasu je u autistů typicky velmi subtilní a normálnímu člověku připadá značně monotónní až strojová. Některé autistické děti s dobrými řečovými schopnostmi nekomunikují na své věkové úrovni, ale mluví jako malí dospělí.
Z těchto důvodů je pro normálního člověka obtížné pochopit, co se vlastně autistické děti snaží říct, a ty proto mohou hlasitě dávat najevo svou frustraci, nebo si samy vezmou, co chtějí. Tyto komunikační bariéry jsou pro ně velmi stresující a mohou přispět k sociální úzkosti, depresím nebo k sebepoškozujícímu jednání.

Repetitivní chování

I když autisté vypadají fyzicky normálně a mají dobrou svalovou kontrolu, mohou se odlišovat neobvyklými repetitivními (stále se opakujícími) pohyby, označovanými jako sebestimulace. Ty mohou být na první pohled nápadné nebo subtilnější. Někteří autisté dlouhou dobu opakovaně pohybují rukama nebo prsty na nohou, jiní náhle ztuhnou v pohybu. Jako děti mohou trávit hodiny seřazováním autíček a vláčků určitým způsobem, místo aby je používaly k normální hře. Pokud někdo náhodou pohne s těmito hračkami, autistické dítě se může velice rozčílit. Autistické děti často potřebují a vyžadují absolutní stálost svého prostředí. Malá změna v rutině pro ně může být velmi rušivá. Autisté často mají trvalé intenzivní nutkavé záliby. Například mohou být posedlé hledáním všeho o počítačích, majácích nebo jízdních řádech. Často projevují velký zájem o jazyková, matematická a vědecká témata. Repetitivní chování se může vztahovat i na řeč, součástí denní rutiny může být opakování jednoho slova nebo fráze.

Inteligence a mentální retardace

Historické statistiky vypovídaly, že mezi autisty je až 75% pacientů s různým stupněm mentální retardace. Tato hodnota dnes již neplatí zejména proto, že v posledních letech je nově diagnostikováno mnoho případů Aspergerova syndromu (i mezi dospělými) a tito pacienti mají inteligenci normální nebo vysokou, někdy až v pásmu geniality. Tato vysoká inteligence však ani dospělým autistům nemusí zajistit plnohodnotný život, protože mnoho z nich vzhledem k potížím zejména v sociální komunikaci selhává v běžných každodenních situacích. Přesto se řada z nich úspěšně začlení do společnosti tam, kde jejich nedostatky nejsou nápadné a kde naopak mohou využít své přednosti (smysl pro detail, vytrvalost, loajalita, jednostranná hluboká specializace ...).

Typy autismu

Autismus zahrnuje širokou řadu poruch, od zjevné mentální retardace až po jedince se subtilními příznaky, kteří nejsou ostatním nijak nápadní. V jejich dělení existuje řada nevyřešených kontroverzí. Jemnější formy autismu jsou velmi často neobjeveny a nediagnostikovány.

Aspergerův syndrom a (Kannerův) autismus

Americká psychiatrie rozděluje autistické poruchy na Aspergerův syndrom a (Kannerův) autismus, přičemž u druhého je přítomno opoždění nebo abnormality alespoň v jedné z následujících tří oblastí, se vznikem před třetím rokem věku dítěte: sociální interakce, řeč používaná v sociální komunikaci, symbolická či imaginativní hra (takzvaná triáda). U Aspergerova syndromu tato klinicky zjevná opoždění přítomná nejsou. Poslední verze diagnostického manuálu DSM-5, platná od července 2013, zásadním způsobem mění definici poruch autistického spektra a de facto popírá existenci Aspergerova syndromu.

Dělení podle Světové zdravotnické organizace

Světová zdravotnická organizace rozděluje autistické poruchy na:
  1. Autismus
  2. Atypický autismus - nemusí být přítomny všechny znaky autismu nebo vzniká až po 3. roce věku
  3. Aspergerův syndrom
  4. Jiné pervazivní vývojové poruchy

Kontinuální autistické spektrum

Jiní odborníci nevidí žádnou jasnou hranici mezi Aspergerovým syndromem, autismem a tzv. poruchou smyslové integrace a nabízí pohled na autismus jako na spojité spektrum.

Epidemiologie

Autismus je relativně vzácné onemocnění, které se vyskytuje v četnosti 4 až 5 případů na 10 000. V případě použití méně přísných diagnostických vodítek a zařazení všech pacientů autistického spektra je ale jeho výskyt v populaci pravděpodobně podstatně vyšší (odhaduje se 1 případ na několik stovek školních dětí). Dětský autismus má udávanou četnost výskytu asi 0,5 % a je čtyřikrát častější u chlapců než u dívek. Onemocnění je u dívek asociováno s těžším stupněm postižení. 
U Aspergerova syndromu existují jen hrubé odhady, přičemž horní hranice výskytu by mohla být až 1,5 % populace. Postižení narození před rokem 1980 v převážné většině nebyli diagnostikováni. Poměr chlapci:dívky kolísá mezi 4:1 a 8:1. To může být způsobeno odlišnou socializací dívek a jejich větším důrazem na komunikaci, a proto mohou mít postižené dívky méně vyjádřené příznaky a lze je hůře odhalit.
Počet hlášených případů z nejasných důvodů narůstá. Na jedné straně se spekuluje o možné úloze škodlivých látek z prostředí, na druhé straně za tímto nárůstem může být větší povědomí lékařů o tomto onemocnění a větší pozornost, kterou rodiče svým dětem v dnešní době věnují. Srovnávací metastudie nicméně ukazují, že ani součet těchto vlivů nevysvětluje pandemický nárůst z posledních let - studie, kterou zveřejnila počátkem roku 2013 americká zdravotnická organizace CDC, konstatuje, že poměr autistických dětí ke zdravým je 1:50. V Evropě se obvykle uvádí poměr mezi 1:106 (Velká Británie 2009) a 1:150 (Francie 2010), avšak srovnání hodnot výskytu je nemožné, protože státy mají různé metodiky výpočtů, zahrnují do nich různé typy diagnóz a mají různě nastavené věkové hranice.

Možné příčiny autismu

Dnes je již považována za překonanou teorie zastávaná až do 60. let, podle níž autismus vzniká vinou emocionálního chladu matky a nedostatkem lásky při výchově.

Genetické faktory

U autistických jednovaječných dvojčat je velmi vysoká pravděpodobnost (60-95 u monozygotních dvojčat, 0-9% u dizygotních) vzniku poruchy i u druhého dvojčete. To naznačuje možnou dysfunkci několika různých genů, které se zřejmě účastní vývoje mozku. U rodin s jedním autistickým dítětem může být pravděpodobnost narození dalšího až 1:20.

Mozková poškození

U některých autistů lze prokázat určitá poškození mozkové tkáně, hlavně funkční poruchy levé poloviny mozku a abnormální změny v mozkovém kmeni. Výsledky jsou však zatím nejednoznačné a nelze s určitostí říct, jestli jsou příčinou autismu, jeho následkem nebo pouze doprovodným jevem.

Nedostatečné propojení mozkových center

Magnetická rezonance ukázala, že u autistů chybí nervová propojení mezi různými mozkovými centry. Proto se uvažuje o vzniku autismu vinou jejich nedostatečné koordinace.

Extrémně mužský typ mozku

Britský odborník Simon Baron-Cohen se domnívá, že autisté mají extrémně mužský typ mozku, což je způsobeno vysokou hladinou testosteronu v těle matky během těhotenství. Mužský typ mozku se vyznačuje nedostatečným propojením pravé a levé hemisféry, což vede k menší míře emoční citlivosti.

Monotropistická hypotéza

Podle této hypotézy se autisté mohou sice velmi silně koncentrovat na jeden podnět, ale mnohem hůře na víc věcí najednou, což je nezbytné pro pochopení rychle se měnících sociálních situací. Tato teorie byla poprvé uveřejněna v britském časopise Autism v květnu 2005.

Objímací stroj na zklidnění vytvořený Temple Grandinovou

Informace pro rodiny s autistickými dětmi na portále: http://www.autismus.cz/