Víme kam vlastně patříme, odkud jsme, kam jdeme, kam směřujeme, koho milujeme... a jestliže to ve svých srdcích víme a cítíme, proč s tím tak často nic neděláme... náš život přeci musí mít ještě jiný význam, dávat nějaký smysl, hlubší, silnější...

Translate

neděle 24. srpna 2014

MINI PARK BOHEMIUM MARIÁNSKÉ LÁZNĚ

Karlštejn

 

Mini park Boheminium v Mariánských Lázních byl založen v roce 1995, po nákladné úpravě zahradního areálu se o 4 roky poté otevřel pro veřejnost. Začínalo se s 5ti modely českých památek zhotovených v měřítku 1:25, prvním byl zámek Červená Lhota. Prohlídkový okruh je téměř 1,5 km dlouhý a načerpáte poznatky o více než 50ti pozoruhodnostech ze všech krajů ČR. Každou sezonu expozice naroste o 3-5 modelů.

Zajímavost: je zde kuličkové hřiště a při příchodu dostanete jednu hliněnou kuličku. Tak jsem si pěkně zavzpomínala na dětství, protože hliněné kuličky jsem měla a hrála jsem kuličky se strejdou a babičkou.

Kde a kdy se vlastně s kuličkami začalo nikdo přesně neví. Kuličky ve starověku se hrály s kamennými oblázky, ořechy nebo kulatými peckami ovoce. Hra s hliněnými kuličkami se nejspíše šířila se znalostí výroby keramiky a do Evropy dospěla před několika tisíci lety z jihovýchodu. Kamenné kuličky byly nalezeny v ruinách dávného města Mohendžo Daro v Indii (dnešní Pakistán), datovaného 3.500 př.n.l. Známy byly už za časů faraonů ve starověkém Egyptě a později se staly oblíbenou zábavou dětí i dospělých v Římském impériu. Mladý Octavián (později císař Augustus), hrál kuličky s ostatními římskými dětmi a s ořechovými kuličkami si hráli také židovské děti o svátcích Pesachu. Vyřezávané kuličky byly nalezeny i ve vykopávkách hliněných mohyl indiánských kmenů kontinentu Severní Ameriky. V anglofonních zemích dostaly kuličky své nové jméno Marbles podle mramoru, z jehož úlomků se zhotovovaly. V Čechách se hrálo převážně s hliněnkami, které v 18. století, spolu s rozvojem sklářského průmyslu, doplnily kuličky skleněné, tzv. skleněnky, nebo duhovky.


i toto je k vidění...

DROŽĎOVÁ POMAZÁNKA vegan

Drožďovou pomazánku jsem milovala už jako dítě, v podobě bez vajec mi ale chutná mnohem více.

100 g droždí
    4 lžíce oleje
    1 menší cibule
    1 střední mrkev
    1 lžička sladké papriky
    2 lžičky sojové omáčky
    2 lžičky celozrnné pšeničné mouky
    pepř, chilli
    trošku vody

Na oleji osmažíme nadrobno nakrájenou cibulku spolu s najemno nastrouhanou mrkví. Přidáme droždí a smažíme až se začne rozpadat, potom přisypeme papriku, pepř, chilli, přimícháme sojovou omáčku a vsypeme mouku s trochou vody. Provaříme. Podáváme s domácím čerstvým chlebem.

DROŽDÍ
Droždí je nejen pozoruhodná ingredience, díky které lze v kuchyni kouzlit, ale také přírodní zdroj zdraví a krásy za pár korun. Droždí je základní surovinou pro výrobu nadýchaného pečiva. Údajně za ně můžeme být vděční Egypťanům, kteří ho objevili náhodou v 5. století př. n. l., když zapomněli dát již připravené těsto péct. Po několika hodinách zjistili, že těsto několikrát zvětšilo objem. Samotný objev kynutí byl vysvětlen o mnoho století později díky Louisovi Pasteurovi. Ten v roce 1857 dokázal, že kynutí je způsobeno živými organismy.

Čerstvé pekařské droždí lze definovat jako jednobuněčný mikroorganismus, který patří do druhu hub. V jednom gramu čerstvého droždí můžeme nalézt až 12 miliard buněk, které jsou schopné bez přístupu vzduchu přeměňovat cukr na alkohol a oxid uhličitý.

Nejčastějším druhem kvasinek, který nalezneme v droždí, je Saccharomyces cerevisiae. Z latiny lze název přeložit takto: saccharo znamená cukr, myces houba a cerevisce pivní. Kvasinky jsou schopny měnit cukr na oxid uhličitý a alkohol, který se během pečení odpaří. Oxid uhličitý se v těstě rozptýlí a vytvoří malé kapsičky vzduchu, které způsobují vzdouvání těsta, díky němuž pak vidíme v pečivu bublinky.

Droždí je především bohatým zdrojem vitaminů skupiny B:
Thiamin (vitamin B1): nepostradatelný především pro srdeční a nervovou činnost.
Riboflavin (vitamin B2) a niacin (vitamin B3): tyto vitaminy jsou elixírem pro naši pokožku, nervy a správné trávení.

Všechny druhy vitaminu B se mimo jiné podílejí na uvolňování energie ze sacharidů a tím příznivě ovlivňují lidský organismus. Trápí-li vás nespavost či únava, droždí vám může pomoci, jelikož niacin a vitamin B12 společně produkují serotonin, který má vliv na klidný spánek.

Droždí však nevděčíme jen za kynutí. Taktéž pomáhá při rozvoji chuti a vůně pečiva a dokonce má vliv i na vytvoření křupavé kůrky. Nepoužívá se jen v pekařství, v závislosti na kmenu vybraného droždí a způsobu množení nachází uplatnění také při výrobě vína a piva, v kosmetice a dokonce i v biopalivech. A jelikož droždí neobsahuje lepek, mohou ho používat lidé, kteří musejí dodržovat bezlepkovou dietu. 

Jak se droždí vyrábí? 

Droždí se vyrábí průmyslově v drožďárnách. Samotná výroba začíná v laboratoři v malé zkumavce o objemu několika mililitrů, kde se postupně v několika fermentačních stupních získává požadované množství droždí. Po skončení fermentace se zbytky melasy a živin z růstového prostředí oddělí na separátorech, kde vznikne kvasničné mléko. Z  tohoto mléka se dále odstraní část vody na vakuových filtrech a droždí se zabalí do požadovaných obalů. 

 


Jak skladovat?

Čerstvé pekařské droždí bychom měli uchovávat nejlépe při teplotách od 1 do 10 °C, což je teplota, při které droždí (kvasinky) nejsou schopny pracovat.  Vystavování droždí vyšším či nižším teplotám oslabuje následně jeho účinnost. Pekařské droždí lze také zmrazit, ale pouze pod podmínkou, že ho po rozmrazení spotřebujeme nejpozději do 24 hodin. A jaký je rozdíl mezi čerstvým pekařským droždím a kypřicím práškem do pečiva? Kypřicí prášek obsahuje pouze minerální soli a bikarbonát, nikoliv živé buňky jako droždí.

Čerstvé pekařské droždí

 Vyrábí se obvykle ve tvaru kostiček světle béžové barvy, které se snadno drolí. Pro jejich správné použití je potřeba voda. Jak s ním pracovat? Čerstvé droždí rozdrobíme nejlépe na malé kousky do misky. Poté přidáme trochu tekutiny a nezapomínáme míchat, dokud se droždí nerozpustí. Aby účinkovalo správně, musejí mít kvasinky, které droždí obsahuje, dostatek cukru. Přidáme-li do těsta cukr navíc, bude nám těsto kynout rychleji.

 Instantní droždí

Ani toto droždí není nic neobvyklého, jedná se vlastně o usušené droždí čerstvé. Výhodou je hlavně delší trvanlivost a to, že ho není nutné před přidáním do mouky znovu hydratovat. Jinak se používá stejně jako čerstvé droždí. Jemné krystalky instantního droždí jsou baleny buď vakuově, nebo v ochranné atmosféře.

Tekuté droždí

Tento druh se prodával až do roku 1825, kdy bylo poprvé představeno droždí lisované. Návrat k tomuto druhu droždí je reakcí na poptávku od průmyslových pekáren.

Granulované droždí

Toto droždí najdeme v podobě drobných částeček, které jsou schopny snadno projít násypkami hnětacích zařízení. V průmyslových pekárnách je často mícháno s vodou za vzniku suspenze. Tu lze následně použít při automatickém dávkování surovin.

Aktivní sušené droždí

Lze zakoupit ve formě drobných válečků nebo kuliček. Je odolné vůči teplu, díky čemuž je vyhledáváno především v regionech s klimaticky nepříznivými podmínkami.

Mražené droždí s nízkým obsahem vody

Toto droždí je obvykle dostupné ve formě prášku a používá se většinou při přípravě nepředpečeného hluboce zmraženého pečiva.

Na co si dát pozor?

Kvalitu zakoupeného droždí poznáme obvykle bohužel až doma. V obchodě bychom si však vždy měli zkontrolovat informace na obalu. Droždí stejně jako jiné potraviny musí být označeno údaji o výrobci, hmotnosti, podmínkách skladování a datem použitelnosti. Rozhodně nekupujeme výrobek s obalem poškozeným, deformovaným nebo zašpiněným.

Ať už použijeme jakýkoliv druh droždí, musíme mít na paměti, že proces kynutí ovlivňuje nejen teplota použité tekutiny, ale i ostatních surovin, a také teplota v místnosti. Všechny suroviny by tedy měly mít nejlépe pokojovou teplotu. Pokud nemáme moc času, můžeme si kynutí urychlit díky předehřáté troubě, do které těsto po vypnutí trouby na chvíli vložíme.

středa 20. srpna 2014

PEČENÁ ŠVESTKOVÁ POVIDLA


Švestky patří k tradičním ovocným stromům a jejich plody jsou neodmyslitelnou součástí české kuchyně.  Dají se zpracovat mnoha způsoby a výsledek bude vždy vynikající.  Když pominu čerstvé v buchtách, knedlíkách nebo na koláči, můžeme je uchovat i v podobě marmelád nebo zavařit jako kompot, sterilovat ve vlastní šťávě, výborné jsou také sušené nebo mražené.

2 000 g vypeckovaných švestek
        4   lžíce octa
   500 g třtinového cukru 
        1 svitek skořice
        2 lžičky mleté skořice
        6 hřebíčků
           kůra z jednoho citronu
        1 vanilkový lusk
        1 hvězdička badyánu

Předehřejeme troubu na 200 ˚C. Švestky omyjeme, vypeckujeme a vložíme je do pekáče s víkem. Zasypeme je cukrem, kořením a strouhanou citronovou kůrou. Vanilkový lusk nařízneme a vyškrabeme z něj vanilkovou dřeň. Jak dřeň, tak i lusk přidáme k ovoci. Přidáme také ocet. Pekáč dáme do trouby na 3 hodiny. Švestek není třeba si všímat, ale chceme-li, zhruba v polovině pečicí doby je promícháme a necháme se opít tou krásnou vůní, která se vyline z pekáče. promíchala jsem několikrát.
Povidla jsou správně hustá a hotová, když v horkém stavu po kusech odpadávají z vařečky. 
Z hotových povidel vyjmeme vanilkový lusk a svitek skořice. Vařící povidla nandáme do dobře vysterilizovaných a suchých skleniček. Pro jistotu ještě sterilujeme při teplotě 80°C 20 minut. Víčka dobře utáhneme a skleničky na pár minut obrátíme dnem vzhůru.

ZAVAŘOVÁNÍ (sterilace) V KLASICKÉ ELEKTRICKÉ TROUBĚ  

 

Troubu nejprve předhřejeme na 80-90 °C, na horní i spodní topení. Naplněné sklenice stavíme na dno trouby na suchý plech. Sklenice můžeme podložit nepotřebnou mokrou utěrkou. Někdo nestaví sklenice na suchý plech, ale na plech s vodou. Zavařovačky nesmějí být poskládány na husto vedle sebe, ale musejí mít mezi sebou rozestupy, aby mezi těmito mezerami mohl proudit volně vzduch a ohřívání bylo stejnoměrné. Po vložení ovoce v dobře uzavřených sklenicích sterilujeme stejnou dobu, jako podle receptur na zavařování v klasickém zavařovacím hrnci. 

 

Je pravda, že úplně přesnou dobu sterilace v troubě nelze přesně určit. Záleží totiž na elektrickém příkonu, na teplotě zálivky ve sklenicích, na množství a velikosti sklenic a v neposlední řadě na druhu ovoce, které zavařujeme. Měkké a choulostivé ovoce potřebuje k zavařování kratší dobu, než tvrdé ovoce. Proto raději nejprve vyzkoušíme jednu sklenici a pak terpve naplníme celou troubu.

 

 

 

úterý 19. srpna 2014

PAŘÍŽSKÉ BRIOŠKY


Poprvé se brioška, francouzsky BRIOCHE, objevila ve Francii roku 1404. Stejný typ chleba se jmenuje tsoureki a je tradiční v Řecku, připravovaný na velikonoce.

450 g špaldové nebo hladké mouky
100 g rostlinného tuku
  10 g droždí
 1/2 lžičky soli
    1 lžička třtinového cukru
    5 lžic vody
    3 lžíce tapiokového škrobu + 6 lžic vody

V pekárně těsto uhněteme a necháme vykynout. Vymažeme formu máslem. Těsto dáme na trochu pomoučený vál a odkrojíme jednu třetinu. Větší kus těsta vyformujeme jemně a rychle do koule a vložíme ji do formy. Uděláme do středu prsty důlek. Malý kousek těsta vyformujeme do tvaru hrušky a úzký konec zasuneme do důlku. Stiskneme okraje těst dohromady. Přikryté necháme kynout 2 hodiny, až se zdvonásobí na objemu.

Lehce potřeme těsto žloutkem a pečeme v předehřáté troubě na 190°C 30 minut, až je brioška zlatová (hnědne-li příliš rychle, pak přikrýt alobalem). Je upečená, když špejle zapíchnutá dovnitř je po vyjmutí čistá.

Nemáte – li formu na Briošku (vroubkovaná forma, která se od spodu rozšiřuje a výpadá tak trochu jako forma na bábovku, jenže nemá nic uprostřed), pak použijte nějaké hluboké formy (máte-li na Charlottku), která má obsah asi 1 1/2 litru. Malé individuálné Briošky se pečou ve formičkách 1/8 litru obsahu. Celý postup je stejný jenom doba pečení je 15–18 min.

Briošky se podávají ke snídani se zavařeninou, nebo se mohou také různě plnit. Mohou se zmrazit na 1 měsíc.

pondělí 18. srpna 2014

MUSLI TYČINKY

příště zkusím vločky trochu pomlít

Ideální na cesty a výlety. Podáváme-li je k čaji, klidně můžeme polít čokoládou. Sušené ovoce můžeme měnit podle chuti, stejně tak ořechy nebo vyměníme ovesné vločky za špaldové. Koření může být v létě třeba pomerančové... pomerančová kůra a místo vody pomerančová šťáva. 

115 g rostlinného tuku
    2 lžíce javorového sirupu
115 g třtinového cukru
 30 g ořechů - jakých chcete
225 g ovesných vloček
    2 lžičky směsi mleté skořice, zázvoru a hřebíčku 
hrst sušeného ovoce - směs rozinek, švestek, datlí, meruněk, brusinek

Rostlinný tuk, javorový sirup a třtinový cukr povaříme a odstavíme. Nakrájíme datle, švestky, rozinky nebo jiné sušené ovoce a s nasekanými nebo mletými ořechy vmícháme do tekuté směsi. Nakonec vmícháme ovesné vločky a směs koření. Hmotu dáme do hranaté formy a stejnoměrně stlačíme. V předehřáté troubě na 180°C pečeme 10 minut. Necháme ve formě 15 minut chladnout. Ostrým nožem nakrájíme tyčinky a necháme zcela vychladnout, potom teprve vyndáme z formy. Uchováváme v uzavřené plechové formě, kde vydrží čerstvé asi týden.

neděle 17. srpna 2014

TYČINKY SE SEZAMEM


100 g pšeničné celozrnné mouky
100 g špaldové nebo hladké mouky
1/2 lžičky soli
 50 g rostlinného tuku Alsan
   1 lžička tapiokového škrobu
   2 lžíce vody
   1 lžička mleté papriky
   1 lžíce sezamového semínka

Všechny ingredince smícháme a utvoříme vláčné těsto. Vodu přidáme podle potřeby. Vyválíme a krájíme tyčinky asi 20 cm dlouhé a 1 cm široké. Potřeme vodou a přitlačíme sezamová semínka. Tyčinky zkroutíme a konce přitiskneme k plechu. Pečeme ve vyhřáté troubě na 200°C přibližně 15 minut. V uzavřené nádobě vydrží až 5 dnů.

ROLÁDKY S OLIVAMI

Vynikající, přesto jsem ještě nedávno olivy vůbec nevyhledávála a jejich slaná chuť mi velmi vadila.

těsto:
125 g tofu
    8 lžic vody
    4 lžíce oleje
    1 lžička soli
300 g špaldové nebo hladké mouky
   1 prášek do pečiva

náplň:
85 g zelených oliv s paprikovou pastou
  4 stroužky česneku
  1 sušená chilli paprička
  6 šalvějových lístků
  1 lžíce kaparů
50 ml oleje
1/2 lžičky sušeného rozmarýnu
1/2 lžičky sušeného tymiánu
sůl, černý pepř

Těsto: Ze všech ingrediencí uhněteme vláčné těsto. Je-li tuhé přidáme vodu.
Náplň: Všechny ingredience dáme do mixéru a rozmixujeme.
Z těsta vyválíme obdélník a na něj rozetřeme olivovou směs, srulujeme a nakrájíme na 1 cm silné roládky. Pečeme na 200°C asi 20 minut.

OLIVY
Běžně se můžete setkat s olivami zelenými nebo černými. Prodávají se jak s peckou, tak bez pecky. Nejrůznější náplně vám umožní výběr podle vašich představ a chutí. Nejčastěji se setkáte s paprikovou pastou nebo paprikou (sladkou i pálivou), tuňákem a ančovičkami. Méně časté už jsou mandle, losos, citrón, pomeranč, česnek, sýr, slanina, šunka, krevety nebo kapary. Své příznivce si našly i olivy naložené do bylinek.

Kvalitnější olivy nabízí v obchodech ve sklenicích a plechovkách, ty méně kvalitní, a celkem pochopitelně také levnější, jsou balené v sáčcích, který jim na chuti ani na kvalitě příliš nepřidá. V supermarketech, obchodech s lahůdkami a specializovaných prodejnách si své místo našly i olivy prodávané na váhu, které jsou různě ochucené. Nejsou špatné, ale s olivami na středomořském trhu se nedají srovnávat.

Je libo černé olivy? Nebo raději zelené? Nejde o dva druhy, jak byste se mohli mylně domnívat. Olivy jsou zpočátku zelené a uzráváním se postupně mění na vínově červené, červené, fialové a nakonec černé. Zelené, tedy mladé olivy jsou tvrdé, mají nahořklou chuť a obsahují jen malé množství oleje. Dozrálé černé olivy jsou měkké a chutnají o poznání příjemněji.

Olivy bývají pojmenovány podle odrůdy stromu, podle toho, jak jsou naložené, nebo podle místa, kde vyrostly. Stačí si vybrat. Řiďte se svými chuťovými pohárky.

Calamata jsou olivy z Řecka, mají tvar mandle a používají se především do klasického řeckého salátu. Bývají naložené v láku nebo napěchované do marinády z vinného octa.

Manzanilla jsou nejkulatější španělské olivy, které se sbírají jak zelené, tak i černé. Jsou to nejčastěji pěstované olivy na světě. Snadno se z nich vyjímají pecky, proto bývají plněny a nadívány.

Nicoise jsou hořko-nakyslé olivy z Francie. Nechávají se uzrát v nálevu a poté jsou natlačeny do sklenic s olivovým olejem. Nejčastěji se s nimi můžete setkat v nálevu s bylinkami.

Picholine se nazývají malé tenké zelené olivy z jižní Francie. Jsou křupavé a mají jemnou bylinkovo-sladkou chuť.

Moroccanské olivy se nakládají „nasucho“. Jejich chuť je silná a velmi koncentrovaná s hořkou příchutí. Na pohled jsou scvrklé.

Gaeta jsou italské suše naložené vrásčité olivy. Bývají potřeny olivovým olejem nebo do něj přímo naloženy.

Arbequina jsou malinké, kulaté, slabě nahnědlé olivy ze Španělska. Uzrávají naložené v marinádě a jsou měkké. Právě tento druh oliv se používá k výrobě velice kvalitního olivového oleje.

Olivy obsahují vitaminy K, A, E a D, které podporují průchodnost cév. Obsahují velké množství antioxidantů, které zabraňují činnosti nezdravých volných radikálů ve vašem těle. I když jsou olivy velmi mastné, přesto podporují proces hubnutí – černé i zelené olivy jsou velmi málo kalorické. Zároveň však dodávají tělu potřebnou energii a rychle zasytí. Před jídlem můžete podpořit tvorbu žaludečních šťáv tím, že si dáte něco hořkého – kromě čaje z hořkých bylin a toniku jsou vhodné právě olivy.

Olivy se výborně hodí k vínu. Kombinace těchto dvou chutí je harmonizující. K bílému vínu vyzkoušejte olivy plněné mandlí, lososem, krevetou, tuňákem nebo ančovičkou, k červenému si můžete dopřát olivy plněné různými druhy sýra nebo paprikou. Sekt nebo Martini skvěle doplní olivy plněné citronem a k portskému zkuste libovolný druh oliv. Jistě najdete tu správnou kombinaci, která bude lahodit vašim chuťovým pohárkům.

pátek 15. srpna 2014

CESTA KOLEM MĚSTA

Trasa: 10 km

ZLATÝ VRCH
Byli jsme tady se školou na výletě, ale to ještě nebylo sídliště a rozhlednu si pamatuji trochu jinak...


Ani jsem nevěděla, že zde vůbec kdy nějaký most byl...

U posledního obrázku bych ráda věděla co to je...
I takové ploty jsou u nás k vidění... chvála kreativitě.

KARAMELIZOVANÁ CIBULE


Cibule je bezesporu královnou v naší kuchyni a má být na co pyšná! O to víc, že naši každodenní stravu významně obohacuje o spoustu léčivých a prospěšných látek, chrání a léčí naše tělo.
 
2 lžíce oleje
1 velká cibule
1 lžička třtinového cukru

Olej rozehřejeme a přidáme na kolečka nakrájenou cibuli. Opékáme 10 minut dozlatova. Vmícháme cukr a pár minut zahříváme. Necháme zchladnout v míse.

CIBULE
Cibule se rozšířila do celého světa ze západní Asie, kde původně rostla divoce, jako planá rostlina. Protože místní obyvatelé brzy objevili její výrazně léčivé účinky a mnohostranné využití v kuchyni, přestěhovala se do zahrad a lidé ji začali šlechtit pro svou potřebu. Postupně se rozšířila do celého světa a dnes ji najdeme ve spoustě odrůd a typů.. bílé, žluté, červené, malé, velké, sladké, pálivé.. ať je jakákoli, v kuchyni je nepostradatelná a pro naše tělo zdravá a léčivá!

Léčivé látky obsažené v cibuli
Z pohledu lidového léčitelství je asi nejvýznamnější látkou obsaženou v cibuli allicin. O jeho blahodárných účincích na lidské zdraví jsme již hovořili v našem článku o léčebných účincích česneku.



Cibule také obsahuje množství vitaminů a minerálů. Je bohatá na kyselinu listovou (acidum folicum , vitamin B9), ale i jiné vitaminy skupiny B, vitamin C, vitamin E a karoteny. Z minerálů v cibuli nalezneme důležité prvky jako železo, zinek, síra, fosfor, hořčík, draslík, vápník, sodík, měď, jód.. je opravdovou zásobárnou životně důležitých látek. 


Cibule a léčení nemocí z nachlazení, angíny a chřipky
Hlavním rytířem v boji proti původcům těchto nemocí, je onen allicin - látka se silně antibiotickým účinkem v našem těle. Starý dobrý recept na kašel - šťáva z nakrájené cibule posýpané cukrem - je jedním z nejznámějších způsobů použití cibule při léčení nemocí respiračního ustrojí. Podobný účinek má také odvar z cibule, známý pod názvem cibulový čaj. Jak šťávu, tak čaj bychom v době nemoci měli užívat alespoň 3-4 krát denně, uleví našemu dýchání, zlepší odkašlávání a postupně zredukují ony mikroskopické vetřelce v našich dýchacích cestách. 


(Recept na šťávu z cibule: cibuli nakrájenou na kolečka posypeme 2-3 lžícemi cukru, šťávu pustí již za chvíli, podáváme několikrát denně 2-4 lžičky).


Na rýmu a zánětlivá onemocnění nosních dutin zase platí vdechování výparů z nakrájené čerstvé cibule, sice si malinko popláčeme, ale vězte, že ono štiplavé pálení v nose se dá chvíli vydržet. Účinné látky ve výparech z cibule nám pomohou s ničením mikroorganismů, které se uhnízdili na sliznici v našich dutinách a tam škodí.



I ostatní látky, jako jsou výše uvedené vitamíny a minerály, nám pomohou zkrátit dobu léčení, protože posílí obranyschopnost našeho těla.

Cibule a trávení
Cibule má mnoho příznivých vlivů na náš trávicí trakt. Posiluje žaludek a střeva, kde napomáhá udržet zdravou mikroflóru. Také zlepšuje chuť jídlu a následně i trávení potravy, protože stimuluje produkci žluče a žaludečních šťáv.

Cibule a krevní oběh
Cibule se už od nepaměti používá k redukci vysokého krevního tlaku. Silice a jiné účinné látky mohou opravdu velice efektivně snižovat vysoký tlak a při pravidelném užívání by u mnohých "lehčích případů" dokázaly nahradit některé chemické preparáty. Tento účinek se dá prokázat už několik chvil po její konzumaci - prostým změřením krevního tlaku před a po požití cibule.



Snižování hladiny škodlivého cholesterolu v krvi je dalším úžasnou vlastností této rostliny. Pomáhá předcházet zdravotním komplikacím, jako jsou křečové žíly, poruchy prokrvování (např. studené ruce a nohy), hemoroidy, ale i závažnějším, jako je např. infarkt.



Cibule celkově podporuje srdeční činnost a čistí náš cévní a žilní systém.



I diabetici by měli být velkými přáteli a častými konzumenty cibule, protože snižuje hladinu krevního cukru.




Vnější užití cibule
Cibule je známým a účinným lidovým lékem na bodnutí a štípnutí hmyzem - a opravdu účinným. Na postižené místo si co nejdřív přiložíme plátek čerstvé cibule, omezíme tak otok i nepříjemné svědění a zarudnutí.


Cibule se ale díky svým dezinfekčním a antibiotickým účinkům používá i k léčení kožních nemocí, jako jsou plíseň nebo bradavice. Na nemocné místo se má podle starých receptur přikládat kaše z drcené čerstvé cibule, a to na několik hodin a pravidelně, až do vyléčení. Někteří skeptici v tuto její sílu příliš nevěří, jiní upozorňují na možnost nepříjemného podráždění kůže, další na ni nedají dopustit a vřele ji doporučují, její antibiotický účinek je potvrzeným faktem. Při vnějším dlouhodobém používání čerstvé cibule na kůži je však potřeba vyšší opatrnosti a v případě jakékoli alergické reakce ji vysadit.

Cibule a prevence rakoviny
Cibule je stejně jako česnek stále objektem výzkumu pro své předpokládané a často studiemi prokázané protirakovinné účinky. Hovoří se o ní často ve spojitosti s prevencí rakoviny prostaty, žaludku a tlustého střeva, přičemž výzkum ještě jistě není u konce.

Jiné zajímavé účinky cibule
Cibule působí léčivě i na ledviny a močové cesty, kde pomáhá léčit zánětlivá a infekční onemocnění. Je také známá jako přírodní afrodiziakum, zlepšuje prokrvení pohlavních orgánů a stimuluje libido.

Cibule v kuchyni
Cibule si u nás vybudovala postavení nepostradatelné ingredience při vaření většiny našich "klasických" jídel. Mnoho pokrmů by bez ní ztratilo svou typickou chuť a vůni, všechny ty omáčky, polévky, všemožně tepelně upravená masa, pomazánky, saláty.. je zeleninou i kořením, můžeme ji vařit, dusit, smažit, nakládat, nebo si pochutnávat na té nejzdravější - syrové.
Zdroj: http://www.fiftyfifty.cz/cibule

sobota 9. srpna 2014

NEJJEDNODUŠŠÍ HOUSTIČKY na burgry


Toto jsou ty nejobyčejnější, nejjednodušší, ale stále "nej"oblíbenější houstičky pro moje dětičky, nejlépe na burgry. No jó, co se dá dělat...

500 g hladké mouky
250 ml vlažné vody
   2 lžíce oleje
   1 lžička soli
   1/2 lžičky cukru
   1 kostka droždí

Vše smícháme v pekárně, necháme tam i vykynout a utvoříme asi 8 houstiček. Necháme opět vykynout, ale jen 20 minut a pečeme v rozehřáté troubě 25 minut na 220°C. Do trouby vložíme hrníček s horkou vodou, já je vodou většinou pocákám. Přikryjeme utěrkou do vychladnutí, nevynechat, jelikož potom jsou pěkně připraveny na hamburgry, jsou měkké a vláčné.

DOUBRAVSKÝ MLÝN

tak toto z mlýna zbylo...

BOLŠEVNÍK OBECNÝ

Bolševník je asi nejznámější invazní rostlinou v Čechách, nebo přinejmenším tou, která se nejvíce zapsala do povědomí lidí. Není to totiž žádná mírumilovná bylina, žádná léčivka ani krasavice. Naopak. Škody napáchá jako žádná jiná a navíc to vypadá, že se mu i všude u nás dobře daří. Víte, jaké riziko představuje kontakt s ním? A jaká je nejúčinnější první pomoc při postižení?
Bolševník má svoji domovinu v oblasti západního Kavkazu, kde rostl v horských oblastech nejčastěji v okolí bystřin. U nás ho najdete na místech s dostatkem vody a živin – na opuštěných loukách, v příkopech podél cest, silnic a železničních tratí, v blízkosti vodních toků a okrajů lesů. Jak se ale do našich končin bolševník dostal? Pravděpodobně poprvé byl přivezen v polovině 19. století jako rarita (vždyť může dosahovat výšky až 5 metrů) do zámeckého parku v Lázních Kynžvart, odtud se pomalu rozšiřoval do dalších oblastí. Dle Lenky Pocové, která se věnuje vymýcení bolševníku v karlovarském kraji, nastaly největší problémy po druhé světové válce „zejména v důsledku přerušení určité kontinuity v hospodaření ve zdejší krajině. Mám na mysli odsun Němců, dosídlení pohraničí lidmi bez zkušeností se zdejšími podmínkami, nebo kolektivizace.“ Problém téměř nezvladatelné rozpínavosti bolševníku je nutné řešit, jinak bychom se mohli dočkat stavu, kdy už ho nebudeme nacházet jen na opuštěných loukách a v příkopech podél cest.

Bolševník obsahuje nebezpečné látky

Kromě ekologického ohrožení pro nás představuje bolševník i vysoká zdravotní rizika. Nebezpečná je čirá tekutina, kterou rostlina při narušení uvolňuje. Tato vodnatá kapalina obsahuje chemické látky, tzv. furanokumariny (též furokumariny) – fotoaktivní látky, které se při kontaktu s pokožkou za působení slunečního záření „aktivují“ a mohou způsobit závažné poškození tkáně.
Koncentrace furanokumarinů v průběhu vegetačního období kolísá – nejvyšší je v červnu, nejnižší v listopadu. Toxicita bolševníků spočívá v tom, že způsobují „fotosenzibilizaci“ – zcitlivění vůči slunečnímu světlu. To znamená, že při postižení části těla tekutinou z bolševníků (tedy po kontaktu s furanokumariny) se během krátké chvíle stane kůže neúměrně citlivá na sluneční záření.

Čtvrt hodiny se nic neděje

Celý proces si představme takto: Do pokožky se dostane fototoxická látka. Tu aktivuje sluneční záření. Pokud tedy postižené místo neskryjeme před sluncem, molekuly toxické látky se aktivují a díky své schopnosti absorbovat a na krátko podržet světelnou energii začnou za chvíli energii předávat a postupně poškozovat okolní tkáň.
Reakce pokožky může být spuštěna slunečním zářením už po patnácti minutách, přičemž vrcholu dosahuje v době od půl hodiny do dvou hodin od incidentu. Právě prvních patnáct minut bez jakýchkoliv příznaků je nejčastějším kamenem úrazu. Situaci snadno podceníme a nepodnikneme kroky, které jsou nutné při styku pokožky s bolševníkem. Do čtyřiadvaceti hodin se totiž plně rozvine fotodermatitida.
Reakce pokožky se může lišit dle citlivosti každého jedince. Nicméně obvyklé příznaky zánětu jsou zarudnutí pokožky, skvrnitost a vodnaté puchýře v místě dotyku. Tato zranění jsou velice bolestivá a těžko se hojí. Po odeznění zánětu se na postižených místech ještě několik měsíců od incidentu vyskytují pigmentové skvrny. Pokožka může zůstat citlivá vůči slunečnímu záření i léta.
Příznaky při poleptání bolševníkem
Akutní zánět: 
zarudnutí pokožky 
skvrnitost 
vodnaté puchýře
Druhotné příznaky: 
bolesti hlavy 
třes
Dlouhodobé následky: 
pigmentové skvrny 
zvýšená citlivost vůči slunečnímu záření

Pokožku co nejdříve omyjte a chraňte před sluncem

Jak by měla vypadat účinná první pomoc? V první řadě pokožku důkladně omyjte mýdlovou vodou a skryjte ji před sluncem nejméně po dobu dvou dnů. Pokud se vám podaří zachytit časné projevy kožní reakce, lékař vám může předepsat léky s obsahem steroidů, které obtíže zmírní. Pokud dojde k rozsáhlejšímu postižení pokožky, je návštěva lékaře nutná. Jak už bylo řečeno výše, i po odeznění zánětu je pokožka stále velmi citlivá. Proto je vhodné ji nevystavovat přímému slunci, popřípadě ji chránit opalovacím krémem s vysokým faktorem.

První pomoc po poleptání bolševníkem 
zasaženou pokožku co nejdříve umyjte mýdlovou vodou 
postižená místa chraňte minimálně 48 hodin před sluncem 
při vážnějších potížích navštivte lékaře


FALAFEL

Místo kuliček jsem dělala válečky, ale měla jsem trošku řidší těsto, tak zítra až budu dělat dětem, přidám ještě celozrnnou mouku.

 Falafel je tradiční pokrm ve spoustě arabských zemí a v Izraeli, s rostoucí migrací však brzy zdomácněl i západním světě. Jedná se o fritované koule vyrobené z okořeněné směsi cizrny (Izraelci), fazolí Fava (arabové) nebo obojího. Variabilní součásti falafelové směsi jsou cibulka, česnek, petrželová nať, koření (chili, koriandrová nať, kmín), sezamová semínka nebo sezamová pasta tahini. Velice zde záleží na regionu a tak receptury velice kolísají, i když základní myšlenka zůstává stejná.

400 g cizrny... nebo 200 g cizrny a 200 g fazolí
3 jarní cibulky i s natí... nebo jakákoliv cibule
1/2 citron... šťáva
2 stroužky česneku
1 lžička mletého římského kmínu
1 lžička mletého koriandru
1/2 lžičky kurkumy
sůl, chilli, pepř
2 lžíce celozrnné pšeničné mouky
2 lžíce čerstvé petržele
2 lžíce čerstvého koriandru
2 lžíce tahini pasty
přidávám sojovou omáčku... nikde není psaná, nám ale chutná skoro ve všem
olej na smažení

Cizrnu popř. fazole máčíme 10-12 hodin, poté slijeme vodu a v čisté vaříme zhruba 1 hodinu. Nebo v tlakovém hrnci 20 minut. Vařím s čerstvou saturejkou, aby jsme se nenadýmali. Scedíme a necháme zchladnout. Dáme do mixéru a se všemi dalšími ingrediencemi rozmixujeme. Tvarujeme kuličky, které smažíme na rozpáleném oleji z obou stran. Nebo dávám upéct do trouby.

Podáváme v pita chlebu obložené čínským zelím a rajčátky s hummusem, chilli omáčkou nebo tahini pastou. Také můžeme podávat  s rajčatovým salátem a plátky citronu.

Pokud nemáte čas, vezmete konzervu cizrny a konzervu fazolí, každá o 400g celkové hmotnosti.


NAMÁČENÍ LUŠTĚNIN
Luštěniny před vařením zásadně namáčíme. Zaprvé tím zkrátíme dobu varu, zadruhé „odzbrojíme“ tzv. lektiny a zatřetí zlepšíme stravitelnost luštěnin. Lektiny jsou bílkoviny (glykoproteiny) jednak obsažené v rostlinách (zejména v semenech) či v mase, jednak vyráběné naším tělem. 

Zatímco u nenamočených luštěnin přestávají být lektiny nebezpečné až po devadesáti minutách varu, u namočených k tomu dochází již po 10 minutách varu! Protože tyto látky jsou rozpustné ve vodě a během namáčení se do ní vyplaví, je logické, že ji musíme vylít a k vaření použít novou. Co se týče zlepšení stravitelnosti luštěnin v důsledku namáčení, jde o to, že se při něm částečně vyplavují oligosacharidy, s nimiž si trávicí trakt neví rady a díky nimž dochází k nadýmání.

Doba máčení luštěnin není jednotná: čočka se namáčí asi 3-5 hodin, zelená sója asi 6 hodin a fazole, hrách, cizrna či žlutá sója 10-12 hodin. Protože luštěniny nadýmají a bývají pro mnoho lidí nesnadno stravitelné, je vhodné používat specifický způsob úpravy: vaříme je s přísadami, které nadýmání zmírňují (majoránka, saturejka, kmín, bazalka, fenykl), vaříme je společně s mořskými řasami, které si koupíme v prodejnách racionální výživy, a které také zvyšují stravitelnost luštěnin, dáváme přednost kaším a polévkám, což jsou konzistence, které trávicí trakt snáze zpracuje, při potížích volíme stravitelnější odrůdy například červenou čočku. Luštěniny solíme až po skončení varu nebo těsně před jeho skončením, protože sůl by dobu varu prodloužila. Ideální na vaření je tlakový hrnec, ve kterém vaříme čočku asi 15 minut, fazole 30-40 minut podle velikosti, hrách 30-50 minut, cizrnu 45 minut, sóju 1,5 hodiny. Před koncem varu odtlakujeme, osolíme a dovaříme.

Nejlepší by bylo, kdyby jsme snědli 0,5 kg luštěnin týdně.

úterý 5. srpna 2014

MELOUNOVÁ LIMONÁDA


Limonáda je růžová a skvěle se hodí na holčičí párty, doplněná ledovými srdíčky je dokonalá pro svátek mé milované holčičky:-)... no vlastně všechno bude růžové, tak jak si oslavenkyně přeje xoxoxo


6 šálků vodního melounu nakrájeného na kostičky
1/2 šálku limetkové šťávy
4 lžíce javorového sirupu
400 ml vody

Meloun rozmixujeme a smícháme s limetkovou šťávou, javorovým sirupem a vodou. Javorový sirup přidáme dle chuti. Doplníme ledovými kostičkami a podáváme nebo dáme do ledničky. Spotřebujeme nejlépe ještě týž den.

pondělí 4. srpna 2014

MELOUNOVÉ NANUKY


Co je zajímavé, že meloun je zelenina. Patří do čeledi tykvovitých, stejně jako okurka nebo cuketa.

20 g třtinového cukru... ale nejlepší je ochutnat a řídit se podle vlastní chuti
    4 lžíce citronové šťávy
600 g vodního melounu
100 ml vody

Cukr s vodou dáme do hrnce a zahříváme dokud se cukr nerozpustí. Přivedeme k varu a minutku vaříme. Necháme zchladnout. Smícháme s citronovou šťávou a rozmixujeme spolu s melounem. Vzniklé pyré vlijeme do formiček na nanuky a zmrazíme. Nemáme-li formičky, vlijeme do nádoby a vložíme do mrazáku. Několikrát promícháme.

VODNÍ MELOUN
Vodní melouny pocházejí z Afriky, cukrové melouny z teplých oblastí Asie, dnes se ale běžně pěstují ve slunných oblastech Evropy. Můžeme si je vypěstovat i u nás, lépe se jim daří v pařeništi nebo skleníku, v teplém létě by se nám to jistě podařilo i na venkovním záhonu.

Nákup vodních melounů je někdy jako sázka do loterie, jak je známo, do melounů není vidět. Existují různé triky, jak si ověřit zralost plodu. Někdo na něj klepe, jestli se ozve dutý zvuk, jiný s ním třese, další ho potěžkává a přehazuje z ruky do ruky, nebo ho dlaněmi stlačuje s uchem přitisknutým na zelené slupce a naslouchá, jestli se ozve vrzání.. a někdo prostě raději koupí meloun rozříznutý - jedinou nevýhodou je, že ho nemůžeme déle skladovat, musíme ho sníst nejpozději do druhého dne, aby nezačal kvasit.

Meloun má poměrně vysoký obsah vitaminu C, který je nezbytně nutný pro naši imunitu a celkovou kondici. Neméně přínosná je i bohatost melounů na vitaminy skupiny B, zejména na vitamin B6 - pyridoxin, potřebný pro syntézu bílkovin v těle, vitamin B3 - niacin, důležitý pro okysličování organismu a kyselinu listovou, která je nepostradatelná pro krvetvorbu, zdravé nehty, kůži a vlasy, plodnost a správný vývoj plodu ve všech stádiích.

Melouny jsou také skvělým zdrojem karotenů, antioxidantů, které se starají o odbourávání toxických látek a pomáhají celkové obranyschopnosti organismu. Z karotenů syntetizovaný vitamin A je sám také silným antioxidantem, chrání sliznice těla, zároveň udržuje ve zdraví náš zrak a mentální svěžest a je prevencí některých typů rakoviny.


Dále v melounech najdeme např. železo, mangan, vápník, hořčík, zinek, draslík a jód, prvky nezbytné například pro krvetvorbu, mozek, nervy, pevné kosti a zuby, plodnost a sexuální libido. Přírodní cukry a všechny zmíněné vitaminy a stopové prvky, obsažené v této zelenině, jsou okamžitým zdrojem energie a stimulantem jak na úrovni fyzické, tak psychické, osvěžující účinek tedy neplyne jen z vysokého obsahu vody.
Někdy panuje klamný názor, že snažíme-li se zhubnout, meloun je kvůli obsaženým cukrům nepříliš vhodnou potravinou. Skládá se však až z 90% z vody, cukry tvoří jen asi 3-12% v závislosti na odrůdě. Nejméně cukru má meloun vodní, více pak meloun cukrový, což napovídá už sám jeho název. Energetická hodnota melounů se pohybuje někde mezi 19-35 kcal na 100 g váhy, což je velmi příznivá informace pro ty z nás, kdo hledí na svou váhu. Porce melounu nás zasytí i na několik hodin, přitom nám zajistí přísun velké spousty bioaktivních látek, je tedy vhodnou součástí diet a zdravého stylu stravování.

Neméně prospěšný je jeho čistící účinek. Ten zajišťují výše zmíněné antioxidanty, ale také vysoký obsah vody. Meloun má, jak je známo, stimulační účinek na naše vylučování. Při konzumaci nepřiměřeně velkého množství této zeleniny nám hrozí na vlastní kůži okusit jeho projímavý účinek, pokud ho však jíme rozdělený na porce během dne, v kombinaci s jinou, tuhou stravou, toto nebezpečí nám nehrozí.

Vychlazený meloun v horkém letním dni je lepší než lecjaká "chemická limonáda s ledem", osvěžující efekt je zaručený a navíc si tak doplníme látky, které se z těla vyloučily potem.
Meloun je v kombinaci s ovocem ideální do ovocných salátů, rozmixovaný nebo pokrájený se hodí do nealkoholických i alkoholických koktejlů, někteří gurmáni ho dokonce používají i do zeleninových salátů s přidáním např. sýra a ořechů.


Ze sladších a méně vodnatých odrůd, jako je meloun medový a ananasový, můžeme připravit i čerstvé dezerty s tvarohem a jogurtem. Osobně vřele doporučuji oblíbený předkrm z Itálie a Francie, medový meloun s parmskou šunkou.